Renčina červená knihovna

51% z vás hlasujících tentokrát těsně rozhodlo o tom, že se Annabel přizná ke slabosti pro Johna což mě osobně potěšilo, protože Annabel mohla být projednou upřímná.

Dnes vás čeká malinké poodkrytí závoje minulosti a Henryho „odveta.“ Musím podotknout, že Henry se tedy dost vzpíral být lotrem a nakonec to vyřešil za mě Těším se na vaše komentáře a přeji příjemné počteníčko.

Edgar Doolish stále čekal na odpověď. Annabel si ho ještě jednou prohlédla a rozhodla se pro částečnou upřímnost.

„Vím, že jste se mě ptal na vaše dvě děti, ale musím vám odpovědět, že mám v oblibě všechny tři. Vaše dcery jsou milé společnice. John je však mým zvláštním oblíbencem.“

Doolish starší se rozesmál. „Dostala jste mě, hraběnko. Gratuluji vám k vaší brilantní duchapřítomnosti.“

„Děkuji. To je vše nebo jste se mnou chtěl mluvit ještě o něčem jiném?“

„Když už spolu takto důvěrně hovoříme, můžete mi naznačit, jaké plány máte s mým synem.“

Bel tuhle otázku očekávala. Pohlédla směrem k rybníku, kam se sourozenci odebrali, a začala vážně uvažovat. Po chvíli měla pro starého pána odpověď, tentokrát skutečně upřímnou.

„John je výborný společník, má spoustu kladných vlastností a rozumíme si. Přesto nevím. Nejsem si jistá, zda bych ho dokázala udělat šťastným.“

„Mám tomu rozumět tak, že někoho jiného byste dokázala učinit šťastnějším?“ V lordových očích zajiskřilo. „Povězte mi to bez zbytečných vytáček. John se to ode mne nedozví.“

„Měl byste mu to přece jako jeho otec prozradit,“ namítla Bel.

„Ještě ne. Jste žena a ženy často svá rozhodnutí a preference mění. Tím nemyslím nic špatného,“ dodal, jakmile se Bel bojovně napřímila, „je to jen obecně známý fakt.“

„Pak vám snad s klidem mohu sdělit, že je to tak, jak si myslíte.“

Edgar Doolish pokýval hlavou. Věděl až moc dobře, že pokud dostane vyhýbavou odpověď, že něco není v pořádku. A kdo by se také divil tomu, že o tuto mladou, krásnou a bohatou ženu jeví zájem více mužů.

Bel si nepřítomně poupravila účes. Otázky Johnova otce jí nebyly zrovna příjemné.

„Jsem rád, že jsme si toto ujasnili. Nemohl jsem si nevšimnout, jak o vás John stojí. Chci pro své děti to nejlepší a vy byste mohla být za nějaký čas pro mého syna ideální manželka.“

Annabel na skrytou výzvu nereagovala. Přála si, aby tento zvláštní rozhovor skončil.

„Blíží se čas svačiny. Snad abychom je zavolali z vyhnanství zpět,“ řekl Doolish vzápětí, jakoby jí četl myšlenky.

Piknik poté nabral docela jiný směr. Charlotta vyprávěla nejnovější drby ze společnosti, nad kterými se oba muži pohoršovali, ale ve skutečnosti je velmi zajímaly. Annabel se bavila tím, jak Edgar své děti neustále napomínal, aniž by jedinou výtku myslel vážně. Nakonec úvodní rozhovor úplně vypustila z hlavy a odpoledne si náležitě užila.

O čtyřiadvacet hodin později seděla Amelia Bosworthová v modrém salónku v domě Doolishových. Přišla si promluvit s Cecilií o chystaném dobročinném bazaru, který měla na povel.

„Vážně, drahoušku, budu ti dvěčná, pokud mi pomůžeš.“ To byla na lady Bosworthovou dost neobvyklá slova. Většinou velmi špatně nesla, když se jí někdo pletl do její práce. Tahle nehezká dívka ji však zaujala svým zápalem a přesvědčením, že jakákoliv pomoc a hlavně v jakékoliv míře je prospěšná a vítaná.

„Sestavím seznam lidí, kteří přicházejí v úvahu jako dárci,“ pronesla Cecilia věcně.

„To by bylo výborné. Především nezapomeňte na hraběte Suffolka, vždycky dává dost peněz.“ Amelia usrkla trochu čaje. „Henry se snaží být dokonalým gentlemanem, ale chybí mu jakási vrozená elegance, která je některým mužům vlastní. A po tom skandálu je uzavřenější víc než dřív.“

„Po jakém skandálu?“ Projevila Cecilia zdvořilý zájem, ačkoli ji společenské tlachy nikdy nezajímaly.

„Ale drahá, vy nevíte o té podvodnici? Jistě, Henry to výborně utajil, ale přesto to několik lidí ví.“

Cecilia se zatvářila nechápavě.

„Ta lady Blendishová nebyla vůbec žádná lady. Jen se za ni vydávala, aby si ji Henry vzal a ona získala jeho peníze. Odhalil ji, až když už byli zasnoubení. Samozřejmě ji okamžitě vyhodil,“ vysvětlovala Amelia ochotně.

„Jak se to jen mohlo stát?“

„Všechny nás ta potvora pěkně převezla. Odpusťte mi ta slova prosím. Ale já ji dokonce nazývala svou přítelkyní!“

„Prosím, uklidněte se.“ Hostitelka naplnila Améliin šálek a podala jí ho.

„Jak to, že o tom nevíte?“

„Byli jsme zrovna na venkově u příbuzných. Nikdy jsem lady Blendishovou neviděla,“ odpověděla dívka po kratším zamyšlení.

„Žádná lady, drahá. Obyčejná holka!“

Toho večera seděl Henry ve svém oblíbeném výklenku v klubu Freeborn. Před chvílí skvěle povečeřel a teď dopíjel třetí sklenku vína. Klidně by jich snesl i víc, aniž by se to na něm nějak projevilo, ale chtěl si udržet naprosto čistou hlavu. Dnes večer měl v plánu vymyslet řešení patové situace ohledně Bel.

Vrátil se ve vzpomínkách k osudnému dni před dvěma lety, kdy jí řekl, že ji už nikdy nechce vidět. Vybavil si její zoufalý pohled, slzy i slova, která tehdy nechtěl poslouchat. Cítil znovu ten vztek z toho, jak se dal snadno oklamat. A nyní si uvědomil další věc, kterou přes všechny ostatní přehlédl. Bel ho milovala.

Seděl s prázdnou sklenkou v ruce a oknem pozoroval život v londýnských ulicích. Jestliže ho milovala, rozvíjel dál svou úvahu, nemělo by být těžké probudit její city opět k životu. Možná ho miluje i teď, ale tím popíráním ho zmátla. Každopádně musí nějak zjistit, co Bel doopravdy cítí.

Nalil si další skleničku a pomalu upíjel. Samozřejmě nemůže počítat s tím, že by mu to sama řekla. Jednak je tvrdohlavá a navíc hraje vysokou hru. To bude chtít jiný způsob. Vzpomněl si, jak zareagovala na jeho polibek. Výborně! Bude ji jednoduše svádět a ona se už sama prozradí.

Jeho plán měl však jednu významnou trhlinu – kde ji bude svádět? Přijde k ní jen tak do hotelu a začne ji líbat? Ne, to opravdu ne. Není žádný nevychovanec. Musí se alespoň vyrovnat Doolishovi, který si pro polibek vybral balkón.

Odložil skleničku a zvedl se k odchodu. Potřeboval se projít a urovnat si všechny neposedné myšlenky.

Zastavil se až na rozestavěném Trafalgarském náměstí. Že ho to nenapadlo dřív! Sezve společnost na podzimní hon do Ipswitche, hlavního města suffolkského hrabství. To bude ideální příležitost pro uskutečnění jeho plánu.

Najal si kočár a nechal se odvézt do Spencer Hall. Spokojen sám se sebou, posadil se za svůj psací stůl a začal psát nanečisto pozvánku.

Ráno poslal jednoho z mladších sluhů s návrhem do tiskárny a přikázal mu, aby nechal vyrobit třicet kopií.

Bel seděla už celou hodinu v jedné pozici a trpělivě čekala, až Nancy skončí s barvením jejích vlasů.

„Připadám si jako u malíře,“ poznamenala Annabel bez nadšení.

„Buď ráda, že tě žádný chlap teď nevidí,“ zasmála se Nancy. „Nevypadáš teď zrovna atraktivně.“

„No dovol,“ ohradila se Bel naoko. „Henrymu bych se líbila kdykoliv.“

„Nejsi náhodou trochu domýšlivá?“ Nancy ji lehce zatahala za pramen vlasů. „Kdepak máš toho svého prince, hm? Neříkala jsi náhodou, že znovu přijde?“

„To si piš, že přijde. Podle mě nemůže ani spát.“

„Za to ty spíš jako dudek. Mělo by ti být Henryho líto.“

„On mě taky nelitoval, když mě vyhodil ze dne na den. A nesnaž se ho obhajovat. Mohl mě alespoň vyslechnout.“

„Myslím, že bych se zachovala stejně jako on. Viděla bych rudě, Bel.“ Nancy zručně pokračovala v práci.

„Tobě je každého líto. Já také nejsem nijak nadšená z toho, že budu muset zklamat Johna, pokud to vyjde s Henrym. Mám lordíka opravdu ráda.“

„Neříkej.“

„Nebuď ironická, Nancy. Já vím, že máš pro Johna slabost.“

„Jeho rodina se tě hezky ujala, Bel. Toho by sis měla vážit.“ Jejich pohledy se střetly v zrcadle.

„Já vím, Nancy. Prosím, nezkoušej ve mě probudit výčitky svědomí.“

„Nezkouším. Jen chci. aby sis uvědomila, že po sobě můžeš zanechat pěkné škody.“

„Toho se bojím nejvíc.“

„Večerní pošta je tady,“ oznámila Nancy své přítelkyni o několik hodin později. Právě seděly v salónu a hrály spolu karty.

„Nějaká pozvánka,“ Annabel zajiskřilo v očích, když spatřila modrou obálku.

„Annabel,

jsi jediná, komu neposílám oficiální vytištěnou pozvánku. Myslím, že se známe již natolik dobře, abych si mohl dovolit Tě pozvat víc osobnějším způsobem.

Sezval jsem malou společnost do Harper´s Field na konec září. Tebe tímto zvu samozřejmě také. Vidím to tak na čtrnáct dní společné zábavy. Doolishovi jsou pozváni všichni. Záleží jen na nich, zda přijedou, ačkoliv předpokládám, že pokud přijmeš pozvání Ty, John se tu objeví také.

Budu se na Tebe těšit

Henry J. Spencer

„Páni,“ vydechla Nancy, když Bel dočetla.

„Hraběnka de Chartlitts a její komorná Nancy míří do Ipswitche,“ pronesla Annabel slavnostně a zářivě se na svou kamarádku usmála.

—————————————————————-

—————————————————————-