Renčina červená knihovna

I dnes Vám předkládám další ze speciálních dílů OL. Jak je mým zvykem, všechny vznikají na hodinách kriminalistiky

Příští týden společně završíme cyklus posledním dílem o záludném Robertovi a jeho ženě Lotty. Přeji Vám příjemné počtení a nezapomeňte na komentáře

Následujícího večera byla Robertova životní jistota značně otřesena. V sedm hodin dorazil do klubu Freeborn. Rozhlédl se, zda nenajde nějakou známou tvář. Nerad pil sám.

Měl štěstí. Ve stinném výklenku seděl Edward Aubrey a kouřil štíhlou cigaretu. Nervózně se na přítele usmál. Ví Robert o včerejším večeru? Respektive kolik toho ví?

Stiskli si ruce na pozdrav a Robert se posadil naproti Aubreymu. U číšníka si objednal sklenku claretu.

„Škoda, že jsi s námi včera večer nebyl v divadle. Jak se vám líbí je dobrý kus.“

„Tys byl s Charlottou?“

„Jistě. Neřekla ti, koho pozvala?“ Edward opatrně prozkoumával terén.

„Neřekla mi vůbec nic. Ani dnes ráno.“

„Zvláštní.“

„Kdo tam všechno byl?“ Prohrábl si čupřinu zrzavých vlasů.

Aubrey ležérně vyfoukl několik koleček z cigaretového dýmu a přitom horečně přemýšlel. Co všechno mu má prozradit?

„Já s Rosalind, Suffolk a jeho okouzlující manželka, vikomt Haynes, Morton a lady Droverová,“ řekl rychle a vikomtovo jméno tak zadrmolil, že jej Robert sotva postřehl. To byl také Edwardův záměr.

„Docela pestrá společnost. Říkal jsi Haynes?“

„Hm,“ zabručel. Sám nevěděl, proč s tím dělal takové tajnosti. Vždyť se vůbec nic nestalo. Charlotta nebyla s oním mladíkem ani na minutu o samotě.

„Nemám ho rád. Dívá se na Lottu jako na svatý obrázek.“

„Tak to si na zítřejší večer honem vymysli nějaký program. U vás se totiž bude konat slavnostní večeře a Haynes je rovněž pozván.“

„Proč se všechno dovídám jako poslední?“ Robert prudce položil skleničku, až několik kapek vyšplíchlo na stůl.

* * *

Dorazil domů nezvykle brzo a v ještě nezvyklejším střízlivém stavu. Zlostně nakráčel do salonu, kde se při pohledu na mírumilovnou scénu před sebou zarazil. V krbu plápolal oheň a ozařoval místnost tlumeným světlem. Charlotta klímala v křesle, na klíně jí ležel otevřený Miltonův Ztracený ráj.

Připadal si jako blázen. Na tuhle ženu žárlil?

Charlotta byla sice hezká, ale určitě ne nijak oslnivá. A co víc – Charlotta nebyla žádná koketa. Byla typickou představitelkou oddané a věrné manželky.

Vyšel s hlasitým smíchem z místnosti. Jeho komorník Thomas si vyměnil zmatený pohled se služebnou Mary. Oba zapochybovali o duševním zdraví svého pána.

* * *

Ke slavnostní večeři v domě Finniganových se dostavilo celkem patnáct hostí. Charlotta projevila dostatek taktu a pozvala takové osobnosti, aby mezi nimi nehrozilo riziko hádek a třenic. Proto také na seznamu chyběli Spencerovi.

Mezi prvními dorazili Bosworthovi. Amelia jen zářila, byla šťastná, že si na ni hostitelka vzpomněla. Bosworthovi již nějaký čas žili spíše v ústraní, nikdo je nezval tam, kam měl přijít Henry s Annabel. O jejich nepřátelství se všeobecně vědělo.

Brzy po nich se ukázala Cecilia s Georgem a hned za nimi se objevil vikomt Haynes. Vysekl Charlottě hlubokou poklonu, až se Cecilia ušklíbla. Pak se rozhlížel po hale, zda neuvidí Roberta.

„Můj muž se k nám připojí později,“ podotkla Lotty, protože správně odhadla jeho myšlenky.

„Ach tak.“ Zklamání v jeho hlase bylo téměř hmatatelné.

„Ovšem doufám, že přijmete místo po mé pravici, vikomte.“

„Bude mi ctí.“ Následovala další poklona. Charlotta přemáhala smích.

Mezi zbylé hosty patřili lord Aubrey s Rosalind, pár otálející se zasnoubením, lady Clearwatherová se svým znuděným manželem, lord Morton a lady Droverová, stále častěji se objevující bok po boku ve společnosti, hraběnka Kralevská, toho času zdržující se v Londýně, a tři půvabné sestry Pritchardovy, z nichž nejmladší bylo teprve sedmnáct let. Charlotta je pozvala především proto, aby je blíž seznámila s vikomtem. Až si do sytosti užije jeho obdivu a lichotek, laskavě ho přenechá některé z mladších dívek. Nyní je však chudáček Garry v její moci. A minimálně pro dnešek tomu tak zůstane.

Robert sešel dolů ve chvíli, kdy panská Mary oznámila hostům, že je večeře připravena. Elegantně proplul mezi hosty až k Charlottě a odvedl ji ke stolu. Cestou si stihl potřást rukou s muži a ženám po jeho komplimentech naskočil ruměnec. Výjimkou byla pouze Cecilia. Na svého švagra nereagovala nikdy jinak než povýšeným pohledem.

Robert se sklonil k Charlottě a pošeptal jí do ucha: „Tvá sestra mě dnes svýma uhrančivýma očima nezabila. Hádám, že v jejích představách mě pouze předhodila lvům.“ Charlotta se proti své vůli zasmála. Jeho černý humor jí vyhovoval.

Samozřejmě. Robert jí vyhovoval celý. Milovala ho. A to, co teď bude následovat, bude dělat jen kvůli němu.

* * *

„Dlouho jsem nevěděla, jaké šaty mám pro dnešní večer zvolit. Myslíte, že jsem nakonec vybrala správně?“

Seděli dost daleko od ostatních, takže je nikdo nemohl slyšet. Vikomt Haynes byl lady Finniganovou naprosto uchvácen, ať mluvila o čemkoli. Byla v jeho očích naprosto dokonalá. Pravá dáma, která po svém boku potřebuje muže-ochranitele. Jeho.

„Nemohla jste si vybrat lépe.“

„Opravdu? Nesnažíte se mi pouze zalichotit?“ Podívala se na něj zpod sklopených řas. Garry cítil, že se mu na několik sekund zastavilo srdce.

Na dvacetiletého mladíka nezvykle vážně přikývl. „Jste okouzlující, madam. Skoro bych vás podezříval, že jste mě očarovala.“

Charlotta věděla, že chlapec má pravdu. Šaty z růřového moaré jí neuvěřitelně slušely. Musí poděkovat Annabel. Nenavrhl je totiž nikdo jiný než lady Spencerová.

Mezitím ji nebohý Garry hltal pohledem. Nereagoval ani na otázku Elisabeth Pritchardové, zda má raději bílé nebo červené víno.

* * *

Robert vše pozoroval ze svého místa v čele stolu. Lady Droverová se s ním snažila udržet konverzaci, nakonec to však vzdala a přesunula svou snahu na lady Rosalind. Třeba by lady měla zájem stát se členkou Spolku pro boj za ženská práva?

Cítil, jak mu buší krev ve spáncích. Tak takhle je to. Lotta ho klidně zesměšňuje před jeho přáteli. A navíc ve vlastním domě a  s takovým oslem! To si s ní ještě vyřídí!

Sledoval, jak Haynes podává Charlottě kuličky hroznového vína. V tom gestu bylo něco víc, než bylo na první pohled patrné. Jakoby Charlotta byla nějaká starořecká bohyně a on jen obyčejný smrtelník přinášející oběť.

Nevědomky zavrtěl hlavou a přesunul svou pozornost k Charlottě. Dnes vypadala úplně jinak, než jak ji zastihl včera u krbu. Všechen klid z její tváře zmizel, nahradila jej nespoutaná energie a jakési odhodlání. Prototyp oddané manželky byl tentam. Charlotta se proměnila v ženu vamp. Jak to, že ji takovou nezná?

Je to snad jeho chyba? Nebo si snad celou dobu nalhával, že ho miluje a přitom se má celá věc jinak? Tolik otázek a žádná odpověď.

Vypil již třetí sklenku vína. Však se odpovědí dočká. Hned, jak hosté odejdou.

* * *

Lady Finniganová zdržela Garryho ještě mezi dveřmi.

„Co říkáte na sestry Pritchardovy? Nejsou roztomilé?“

„Žádná z nich vám nesahá ani po kotníky.“ Alkohol dodal mladému muži odvahu.

„Ale jděte,“ zasmála se, až to zazvonilo. Vikomt si na moment pomyslel, že je v nebi.

„Smím vás zase brzy vidět?“

„Dám vám vědět, až sezvu opět nějakou společnost. Zatím si promyslete, kterou z Pritchardových chcete. Všechny z vás byly paf.“

„Moje srdce bude navždy patřit jenom vám.“ Vikomt se lehce zapotácel.

„Měl byste jít, pane. Brzy nashledanou.“ Zavřela za ním nekompromisně dveře a s úlevou se o ně opřela. Předstírání skončilo.

„Tvůj nápadník to trochu přehnal s pitím,“ ozvalo se ze tmy. „Asi si neuvědomuje, že se již konaly souboje pro menší prohřešky.“ Robert udělal dva kroky vpřed a ocitl se ve světle sedmiramenného křišťálového lustru. Oči podlité krví dosvědčovaly, že nejen vikomt vypil větší množství vína.

Charlotta se narovnala v ramenou. Nebála se ho. „Pojďme nahoru. Nebudeme to přece řešit před služebnictvem.“

„Až po tobě, drahá.“ Napodobil Haynesu úklonu a ošklivě se zachehtal.

* * *

„Tak copak se ti na našem manželství nelíbí, že ze mě přede všemi musíš dělat paroháče?“

Stáli proti sobě na délku tří metrů. Charlotta se kousla do rtu. Teď mu nemůže říct pravdu. Tím by boj okamžitě prohrála.

„Na něco jsem se tě ptal.“

„Nedělám z tebe paroháče, drahý.“

„Ne? Viděl jsem, jak si cukrovala s tím oslem. Celá jsi přitom rozkvetla!“

Vida! Robert žárlí.

„Vikomt Haynes je pouze můj přítel.“

„Nelži. Moje srdce bude navždy patřit jenom vám,“ napodobil svého domnělého soka. Z jeho úst to zdaleka neznělo tak pěkně.

„Nijak jsem tvé jméno nepošpinila, miláčku,“ nasadila sladký tón a přistoupila k němu blíž. Dokonce i teď se jí líbil.

„Asi jsem se v tobě spletl. Přece jen nejsi tak naivní, jak jsem si myslel.“

„Nehodlám žít takový život jako dosud. Jestli jsi chtěl za manželku oživlou mrtvolu, měl sis vzít někoho jiného.“

„Třeba tvou sestru?“ Robertovi se zalesklo v očích. Tato nová Charlotta ho vzrušovala. „Nezlob se, drahoušku. Já vím, že si zasloužíš něco lepšího. Něco, co ti vikomt Haynes rozhodně nedá.“ Popadl ji do náruče a hodil ji na postel. „Na dnešní noc budeš ještě dlouho vzpomínat.“ Zalehl ji svým tělem a začal ji horečně líbat.

—————————————————————-

—————————————————————-