TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ

trpyt_nociPěkné úterní ráno,

je tu opět další TN 🙂 A protože je venku pěkná zima, snad vás trocha akce zahřeje. Pěkné čtení.

Vaše Sirael

Takhle nějak asi vypadá vakuum, pomyslel si Domenico. Stál v pozoru uprostřed hlavního sálu paláce, obklopen dalšími upíry vybranými pro ochranu krále. Bylo zvláštní po tom čase stráveném s lidmi být opět součástí takového uskupení. Nikdo z přítomných nedýchal, nehýbal se, nemrkal. Zrak se stal druhořadým smyslem, v sále i venku panovala naprostá tma. Všechna světla, ten zbytečný lidský přežitek, byla nyní vypnuta. Dojde-li na boj, jakože na něj určitě dojde, nebylo třeba přitahovat k tomuto místu pozornost. Byla to záležitost čistě jejich rasy.

„Přicházejí.“ Nadia zaujímala pozici za ním, blíž ke králi. Na uchu měla připevněné malé sluchátko, zajišťovala tak potřebné spojení s hlavní bránou dvora. Její šepot nebyl víc než pouhé zasyčení, ale všichni v sále ji dokonale slyšeli.

„Ať nás zbaví jen těch obyčejných. Ravlič a jeho suita si zaslouží lepší přivítání.“ Ostap si téměř nepostřehnutelným pohybem sejmul z ramen svůj hermelínový plášť.

Nadia vyřídila jeho rozkaz a pak se krátce odmlčela. „Je jich víc. Asi pět set. Přidala se k nim skupina z jihu.“

„Dobře. Čím víc, tím lepší zábava.“

Domenico byl jiného názoru, ale nechal si své mínění pro sebe. Koneckonců, i on toužil po pořádné bitce, po tom znovu si vysloužit ostruhy a respekt svých druhů. A jestli tady dnes zemře, má to tak být.

„Blíží se.“ I kdyby Nadia dění venku nekomentovala, byl by tento fakt všem zřejmý. Zachytili již cizí pachy nevítaných návštěvníků a nahrbili se do obranných postojů. Domenico přepnul na autopilota. Nebylo třeba zde na někoho brát ohledy. Lidé, kteří na královském dvoře pracovali, byli dávno mimo areál. Ostap by nikdy nedopustil, aby se těmto věrným cokoliv stalo.

„Devadesát,“ odhadovala jeho přítelkyně blížící se počet.

„Devadesát tři.“ Domenico pozorně naslouchal, bedlivě sčítal rozličné pachy, analyzoval. Jeho mozek byl v tu chvíli desetkrát výkonnější než nejrychlejší počítač. Ani NASA neměla k dispozici nic, co by se mu dokázalo vyrovnat. A nebyl sám. Jen v téhle místnosti se nacházelo dalších šedesát, jejichž schopnosti odpovídaly těm jeho.

„Je ti, doufám, jasné, že nejsou všichni tvoji?“ Nadia ho dloubla do zad, aby ho ještě víc vybudila. Jako kdyby to potřeboval. Zavrčel na ni přesně v okamžiku, kdy se velká, bytelná vrata se skřípotem otevřela dokořán a dovnitř se nahrnula banda neorganizovaných vetřelců.

* * *

„Neměla bys ho dlouho nechat čekat, Joyce. Pokud se vrátí ke dvoru -,“ Yennefer nedokončila myšlenku.

„Tak?“

Blondýna pokrčila rameny. „Nevím. Nedokážu odhadnout královu reakci. Snad ho znovu vezme do svých služeb. Ale i tak bude neustále vystaven nebezpečí – bude ho vyhledávat. Domenico není ten typ, co se drží při zdi. Proto by měl vědět, jestli ho chceš zpátky. Dřív, než bude pozdě.“

* * *

Kdyby to bral čistě matematicky, vycházelo by na každého královského po jednom a půl Laskavém. S tím se nehodlal spokojit. Nadia mu bude muset přenechat svůj příděl. A i to bude málo.

„Ani na to nemysli,“ stihla ještě štěknout těsně před tím, než na ně zaútočila první vlna útočníků.

Bylo to snadné. Víc než snadné. Jeden naučený pohyb střídal druhý v dokonalé harmonii těla i mysli. Téměř zapomněl na to, jaké to je zápasit, jaké to je cítit primitivní uspokojení, když svému protivníkovi utrhnete paži a mrštíte jí stranou.

„Ovládej se,“ napomenula ho jeho učitelka, neboť jen tak tak uskočila před letící končetinou. Domenico se chladně zasmál a pokračoval s načatým soupeřem.

* * *

Joyce mlčela. Pozorovala svou zpola vypitou sklenku zlatavého vína a zvažovala svoje možnosti.

„Navíc tohle není jediná věc, kvůli které by sis měla pospíšit.“ Yennefer se kousla do rtu. Nevěděla, zda má svou kamarádku zbytečně strašit.

„Já tě poslouchám, Yenn.“

„Znám už Domenica spoustu let,“ začala váhavě, „a on nebyl vždycky takový, tak jak ho znáš ty. Hodně záleží na tom, v jaké společnosti se dlouhodobě pohybuje. Co tím chci říct je to, že královský dvůr zrovna nepodporuje naši lidskou stránku. Pokud ho necháš čekat, mohlo by se také stát to, že se ti vrátí jiný muž, než kterého miluješ. Rozumíš mi?“

* * *

Vyřídili první vlnu rychlostí blesku. Někteří jeho druhové se vzájemně poplácávali po ramenou, ale Domenico nebyl tak optimistický. Ravlič se stále neobjevil, pravděpodobně si svůj vstup na scénu dobře načasuje až na příhodnou chvíli, kdy budou všichni plně zaměstnáni. To ho znepokojovalo; Ravliče nebylo radno podceňovat.

„Netratili jsme ani jednoho muže.“ Nadia se skláněla ke králi, aby vyslechla jeho další rozkazy. Hovořili tak tiše, že je Domenico neslyšel. Přesto z jejich výrazů pochopil, že měl pravdu. Představení ještě neskončilo.

Přestávka netrvala dlouho, druhé dějství začalo krátce poté příchodem dalších sto padesáti Laskavých. Tohle už byla výzva. Ultrix se vrhl do středu nepřátel, aby na sebe natáhl co největší počet útočníků. O krále se příliš nestaral, jednak měl Nadiu, která ho bedlivě sledovala, a pak koutkem oka zahlédl, že se Ostap také zapojil do bojové vřavy a právě utrhl jednomu soupeři hlavu. Evidentně žádnou chůvu nepotřeboval.

Jeden, dva, tři. Vyřadil z boje svůj díl a pokračoval dál, neboť se i jejich řady o pár bojovníků ztenčily. Všiml si, že tahle skupina je lépe vycvičená, více organizovaná. Zřejmě původní Laskaví, kteří byli s Ravličem už v Chicagu. Co tedy přijde potom? Profesionální armáda? Proměnil v prach další dva a preventivně se stáhl blíž ke králi. Pach čornoslivu ve vzduchu zesílil.

* * *

„Rozumím. Yenn, ale já nemůžu prostě jen tak ustoupit. I když se o něj bojím a nechci, aby se změnil.“

„Já vím. Ale nemusíš kvůli tomu rozbíjet tu skleničku.“ Upírka s obavami sledovala počínání své kamarádky. Joyce si dolívala zbytek vína, přičemž hrdlem lahve nebezpečně ohrožovala slabý okraj broušeného skla.

„Nejsem zase tak opilá,“ Joyce položila prázdnou lahev na zem a vyčítavě na ni pohlédla.

„Mám objednat další lahev?“

* * *

Rozvržení sil se začínalo se třetí vlnou nenápadně měnit. Laskavých rapidně přibývalo a královských bojovníků naopak mírně ubylo. Ostap si pro své potřeby nikdy nedržel příliš početnou gardu, neboť útok na dvůr dosud nebyl myslitelný, a obyčejné obyvatele komplexu v žádném případě nehodlal do šarvátky zapojit. Kterýkoliv z obyvatel dvora byl sice smrtelným nebezpečím pro lidi, ale nikoli pro cvičené Ravličovi bojovníky.

„U brány to nezvládli,“ zahlásila Nadia ponurým hlasem. Vyměnila si s Fabbrisem znepokojený pohled, který jasně říkal, že nikdo z jejich druhů nepřežil. Budou to tedy muset rozřešit zde, ať to dopadne jakkoli.

„Nehni se od něj,“ kývl směrem ke králi a pak zmizel ve víru zápasících těl. Chtěla ho zastavit, ale už bylo pozdě.

Domenico si razil cestu středem bojiště s jasným cílem – musel odrovnat Ravliče, mozek i srdce celé operace. Nehodlal se s kdekým zdržovat, jen sem tam někomu uštědřil pořádnou ránu, aby se útočníka zbavil, ale soustavně pokračoval vpřed, do samého středu Laskavých. Jako Ultrix se cítil povinován ochraňovat nejen krále, ale také svou rasu a svůj způsob života. Ušetří-li svým jednáním životy královských, pak to bude dobře vynaložená oběť.

Vzhledem ke stále panující tmě v sále šel po pachu švestek, který ho nesnesitelně pálil v chřípí. Ravlič musel být už blízko, nebezpečně blízko. Domenico natáhl své smysly ještě o kousek dál, pečlivě rozlišoval pachy přítomných jako dobře vycvičený policejní pes. Zároveň se chystal k útoku, protože věděl, že víc než jednu šanci nedostane.

Čornosliv ho v jednom krátkém okamžiku téměř pohltil, byl to nepříjemný pocit podobný dušení. Fabbris pochopil, že našel, co hledal, a rozpřáhl se zeširoka proti svému nepříteli. Ravlič o něm samozřejmě věděl, takže ho útok nijak nepřekvapil. S lehkostí od sebe Ultrixe odrazil a udělal si kolem sebe prostor. Souboj mohl začít.

Kroužili kolem sebe v pravidelném rytmu, jako planeta a její věrná družice, jako Země a Měsíc. Domenicovi bylo okamžitě jasné, že Ravlič to takhle chtěl. On předpokládal, jak Ultrix zareaguje, ještě dřív, než to věděl on sám. Ve světle této skutečnosti se teď Domenicova volba jevila jako chybná. No nic, bude se s ním muset vypořádat tak jako tak.

Vrhli se do souboje ve stejném momentě, jako na povel nějakého nepostřehnutelného signálu. Domenico byl velmi rychlý, ale Ravlič byl oproti němu díky svému stáří silnější. Zkušeností měli oba zhruba stejně. Nejspíš by bylo zajímavé jejich tanec smrti sledovat, ale všichni kolem nich měli plné ruce práce. Byli sami. Obklopeni davem, a přesto sami.

* * *

„Vyprávěj mi o tom, jaký byl předtím.“

Yennefer otevřela další lahev vína a pomalu jej rozlévala do dvou skleniček. Zároveň přemýšlela nad položenou otázkou. Odkud začít? Nechtěla dívku zatěžovat detaily, ani ji vystrašit starými historkami.

„Bez cenzury, prosím,“ dodala Joyce, protože viděla, jak se do toho přítelkyni nechce.

„Hm, není to snadné. Jako člověka jsem ho neznala, takže nemůžu být úplně objektivní.“

„Jak jste se poznali? Už jsem se tě na to jednou ptala, ale zamluvila jsi to.“

„Jo. Měla jsem pro to své důvody. Ale teď už nás znáš lépe, takže to i snáz pochopíš. Pamatuji si to, jako by to bylo včera.“ Po Yennefeřině tváři se rozlil úsměv. „Byla jsem tenkrát v Barceloně. Sháněla jsem si potravu tak, že jsem po večerech tančila flamenco – měla jsem hodně mužských obdivovatelů, kteří mohli sem tam nějakou tu kapku krve postrádat. To víš, jediná blondýna mezi všemi těmi snědými typy.“ Upírka protočila oči a zachichotala se. „Domenico vystupoval také, ale jako hypnotizér. Tenkrát byl v módě mesmerismus a pokusy s magnetismem. Byla to doba, kdy měla být seriózní věda teprve objevena.“

Joyce si představila Domenica coby pokoutního kouzelníka. Ano, ta role mu musela přesně sedět. Tajemně svůdný Ital, lákající ženy do zákulisí, aby jim v soukromí ukázal svá upíří kouzla.

„Asi ti nemusím říkat, že měl velký úspěch u žen,“ potvrdila Yenn její myšlenky. „Náš druh se samozřejmě okamžitě pozná. Věděli jsme o sobě navzájem, ale nijak jsme se o sebe nezajímali.“

„Ale něco se stalo,“ předvídala Joyce.

„Vždycky se něco stane,“ potvrdila Yennefer. „Mezi tanečnice přibyla nová dívka. Jmenovala se Marika, byla to ohnivá zrzka s dlouhýma nohama a pěkně ostrými zuby.“

„Jestli spolu něco měli, tak to nechci slyšet.“

„Bez obav. Tahle dáma měla jiné priority. Byla mladá, neukázněná a hladová po krvi. Naše pravidelné publikum po jejím nájezdu lehce prořídlo. Okamžitě nám s Domenicem došlo, co se děje. Museli jsme zakročit dřív, než ve městě vypukne panika a hon na upíry. Nechtěli jsme do toho tahat tehdejšího Ultrixe. Nejspíš by nás potrestal spolu s ní.“

„Nadia?“ Nepříjemný pocit v jejích útrobách zesílil. Vzpomínka na zahalenou upírku pro ni měla stále pachuť pelyňku.

„Ano, Nadia. A tak jsme s Domenicem uzavřeli dohodu. Zničili jsme Mariku pro dobro nás obou. Poté jsme společně opustili město, protože jsme začínali být nápadní. Nějakou dobu jsem pak Domenicovi dělala asistentku při jeho číslech, ale nevydrželo nám to dlouho.“

„Proč? Museli jste být dobří.“

„Protože Storm,“ odpověděla Yenn jednoduše, bez známky nějakého citu.

„Storm je mrtvá,“ hlesla Joyce tiše, s pohledem přikovaným k zemi.

Blondýna na ni překvapeně pohlédla. Tohle tedy byla novinka. „Jak je vidět, ani nám se smrt nevyhýbá. Popravdě, je to znepokojivá myšlenka.“

* * *

Ravličovy oči, podivně bezbarvé a vodnaté, byly jediným pevným bodem v jejich malém, soukromém vesmíru. Domenico je pozorně sledoval, protože doufal, že v nich nalezne návod, jak svého soupeře porazit. Ale zatím mu tento postup nebyl nic platný, nedokázal na Ravliče vyzrát. Jejich vzájemné výpady byly tvrdé, ale nepřesné, a tak ani jeden dosud neprohrával ani nevítězil. Možná to jinak nemůže dopadnout, napadlo Ultrixe, možná bude třeba nějaký zásah zhůry.

Jako by mu Ravlič četl myšlenky – jejich úkroky byly naprosto synchronní, jen s minimální odezvou, kterou by nedokázala změřit ani ta nejpřesnější časomíra na světě. Domenico ještě chvíli studoval protivníkovy pohyby, aby zjistil, zda přece jen nevykazují nějakou odchylku. Když se dostatečně ujistil, že je jeho závěr správný, učinil impulsivní rozhodnutí. Vyrobil úmyslně školáckou chybu – vypadl z rytmu, což Ravlič v nejmenším neočekával. Fabbris tak získal cenný čas proto, aby plynule změnil rytmus svých kroků a připravil se k výpadu.

* * *

Nadia odrážela jeden útok za druhým, rvala se jako divoká kočka, která nezná slitování. Ne nadarmo byla několik staletí vynikajícím Ultrixem. Vždy nejdřív konala a až poté se ptala. Bojovala teď po boku svého krále, jehož ochrana jí byla Domenicem svěřena. Ačkoliv se jí Fabbrisův plán z osobních důvodů nezamlouval, po strategické stránce jej uměla plně ocenit. Pokud se zbaví Ravliče, zbaví se i zbytku Laskavých.

Netrpělivě obhlížela bojiště, aby zjistila momentální situaci. Královských obránců povážlivě ubylo a zem se černala jejich prachem, smíšeným s prachem nepřátel. Pak zahlédla v řadách upírů menší rozestup, kde kolem sebe kroužili Domenico s Ravličem. Toužila se vydat příteli na pomoc, ale jednak ji stále zaměstnávali ostatní Laskaví, a rovněž tušila, že by Fabbris její pomoc neocenil. Tohle byl jeho boj a Nadia to naprosto chápala. Ultrix nikdy nežádá o pomoc, i kdyby měl při plnění své mise zemřít.

Když se otáčela po směru dalšího výpadu, zpozorovala chybný Domenicův úkrok a jeho následný útok, který se tentokrát ukázal jako úspěšný. Ravličův zlostný výkřik se rozezněl sálem sotva o pár setin vteřiny později a upoutal pozornost většiny bojujících na obou stranách. Ačkoliv vůdce Laskavých neutrpěl žádné vážné zranění, zapůsobil jeho křik jako zvuk polnice. Jeho oddaní se do boje vrhli s novou energií. Královští se však nenechali zahanbit.

* * *

Claus sledoval bitvu v hlavním sále ze zadních řad elitních jednotek. On sám se do boje nehodlal zapojit – nebyl voják, byl spíše úředník, ministr propagandy a velitel štábu v jednom. Jeho postavení nebojujícího však bylo notně otřeseno, když se do bezuzdného řádění, jak to v duchu nazval, zapojil sám Ravlič. Jeho osobním strážcům se evidentně nelíbilo, že s ním musejí ztrácet čas, který by mohli využít podstatně lépe. Claus se neklídně ošil, ale žádný rozkaz v tomto směru nevydal.

Jeho pozice se ocitla v ohrožení o pár minut později, když jeho směrem proletěla hlava jednoho z jeho pobočníků. Claus to pochopil jako vzkaz – někdo po něm jde. Rozestavil kolem sebe další podřízené, aby k němu neproklouzla ani myš, ale nebylo to nic platné. Řady jeho strážců záhy prořídly. Někdo velice systematicky rozebíral jeho obranu, jednu linii po druhé, až se dostal tváří v tvář přímo k němu.

„Ty,“ Claus vycenil špičáky, nezbývalo mu nic jiného, než se bránit.

„Já,“ odpověděla mu Nadia a odhodila svou amiru do prachu padlých. „Připraven zemřít?“

* * *

„Chci vědět víc o Nadie.“ Joyce odložila sklenku a usadila se tak, aby na Yennefer neustále viděla. Vždycky poznala, když jí kamarádka něco zatajila z jejího výrazu. To se už ovšem nestane. Má právo na informace stejně tak, jako oni měli právo zatáhnout ji do jejich nadpřirozeného světa.

„Dneska sis vážně nevybrala snadná témata k hovoru. Ale spoléhám na to, že si z toho zítra nebudeš pamatovat ani polovinu.“

„Budu si pamatovat to podstatné. A teď k věci.“

Yenn lehce zavrčela, ale nebylo v tom nic nepřátelského. „Takže – nevím, kolik let Nadie je a myslím, že to neví nikdo kromě ní. Každopádně už to nějaký pátek bude – než ji nahradil Domenico ve funkci Ultrixe, už ji zastávala nějakých pět set let. Nebyla na královském dvoře nikdy oblíbená, ale řekla bych, že jí to tak vyhovovalo. Nepotřebovala světla ramp jako Domenico. Potřebovala, aby se jí v našem světě báli.“

„A báli?“

„A jak. Dělala to chytře. Každý upír zná osud jejího manžela, respektive příběh toho, jak zemřel. Je to už taková pohádka pro upíří mláďata.“

„Tak to bych ji taky měla znát.“ V té větě bylo obsaženo mnohem víc než jen pár slov. Obě ženy si to plně uvědomovaly. Pouto učiněného slibu bylo zavazující.

„Víš o tom, že je zakázáno svévolně tvořit nové upíry?“

Joyce opětovala její pohled. „Vím. Výjimku asi nedostaneme, že?“ Dívka se zasmála vlastnímu vtipu.

„K čertu s tím,“ Yenn se také zasmála. „Nebojím se dvora ani Domenica.“

* * *

Poté, co Ante doplatil na svou kopírovací strategii, zcela tento koncept boje opustil. Byl teď útočnější, agresivnější, ale neméně opatrný ve svém uvažování, které bylo, co se týče taktiky, brilantní. Možná by mohl Fabbrise srazit jednoduše na kolena a pak to s ním skoncovat bez zbytečných průtahů. Na každý pád ho ale musel překvapit jako on před chvílí jeho. A proč to vlastně neudělat po jeho, že? Úkrok sem, úkrok tam, pirueta. Ante zavířil doleva, což Fabbris neodhadl dopředu, a tak udeřil do prázdna. Ravlič toho využil a zaútočil na jeho nechráněný levý bok. Ultrix se zlomil v pase, ochromen na krátký okamžik bolestí. Protivník jej už už svíral do kleští, když se Domenico vzchopil a Ravliče od sebe odkopl.

„Ale no tak, už si nehrajeme na džentlmeny?“ Okomentoval to Ante a ošklivě se usmál.

„Ty si na něj ani nedokážeš hrát.“

„Jistě. Za to ty jsi ukázkový příklad, že ano? Dost mluvení, mnichu. Vyřídíme to teď a tady.“

Ano, ani Ultrix si nic jiného nepřál. Zranění, které utržil, nebylo vážné, ale také nebylo příjemné. Jestli ho Ravlič ještě dvakrát nachytá nepřipraveného, bude výsledek boje už jen těžko otáčet ve svůj prospěch.

A tak znovu pokračovali. Jak prohlásil Ante, džentlmenství a pravidla čestného boje musela ustoupit do pozadí, měl-li být v dohledné době určen vítěz klání. Jejich výpady se stávaly méně elegantními, zato účinnějšími. Opatrnost nebyla na místě. Rychlost a síla nabyly na významu. A tohoto kapitálu měl vůdce Laskavých vzhledem k svému věku o poznání více.

* * *

„Kdy?“

Yennefer se zamyslela. „Až si budeme jisté, že se pro tebe nevrátí.“

„Můžeme to nějak specifikovat?“ Z Joyce doslova sálala netrpělivost a odhodlání.

„Prvního května?“

Dívka v duchu rychle počítala. Necelé dva měsíce. To se dá vydržet. „Zapíšu si to do diáře. Na to bychom si měly připít, nemyslíš?“

* * *

Zbavit se Clause bylo opět jedno z těch rozhodnutí, kterých Nadia nebude nikdy litovat. Ten skrček jí už dávno lezl na nervy, ještě dřív, než se přidal k Laskavým. Ale tím, že přisluhoval Ravličovi, podepsal definitivně svůj ortel smrti.

Znali se z časů napoleonských válek, kdy se oba potloukali Evropou na vlastní pěst a ve stínu velkých armád páchali své malé, bezvýznamné hříchy. Tenkrát byla jiná doba. Lidé, především na venkově, dosud věřili na noční běsy a občas na ně s velkou chutí pořádali hony s vidlemi a pochodněmi v rukou. Tak se Afričanka seznámila s malým, holohlavým upírem, kterému nerozuměla ani slovo, protože němčina nebyl jazyk, který by ovládala. Přesto mu zachránila krk před jistou smrtí z rukou fanatického kněze, který ho chtěl upálit v kostele. Musela kvůli němu vybít čtvrtku vesnice, aby se dostali včas ven. Když se s ním poté blíže seznámila, vážně pochybovala o tom, zda za to životy vesničanů stály. A teď byl čas svůj dávný omyl napravit.

„Čest mi velí nabídnout ti přidat se na naši stranu. Život za život.“

„To zní fér,“ uznala Nadia a zahájila prudký útok na Clausovu čelist. „Ale já už jsem si stranu vybrala.“

Zbytek jejich v podstatě jednostranného souboje se odehrával v tichosti. Jediným zvukem bylo občasné praskání Clausových kostí, a jak čas postupoval, ozýval se tento zvuk stále častěji. Nadia již sahala po dřevěném kolíku, který nosila vždy při sobě, ale v poslední chvíli si to rozmyslela. Další prach jí nebude k ničemu, kdežto Clausova hlava…

* * *

…znamenala pro Domenica téměř totéž co dar z nebes. Letící objekt dokonale odvedl Ravličovu pozornost a on tak mohl bez obav zaútočit. Protože věděl, že už se taková příležitost nebude opakovat, vložil do svého výpadu veškerou sílu a um, které měl.

A vyplatilo se. Ante od něj odskočil, s šokovaným výrazem ve tváři a bolestí v očích. Fabbris mu ponechal okamžik na to, aby zhodnotil utrženou újmu a plně si uvědomil rozsah svého zranění. Nic vás nerozhodí tolik jako zjištění, že jste o ruku kratší. Domenico sice studoval psychologii u C. G. Junga jen zběžně, ale i to mu poskytlo určitou výhodu nad jeho protivníky. Ravlič nebyl výjimkou.

Po zdolání prvního obtížného kroku, spočívajícího v prolomení Ravličovy obrany, se Ultrixův úkol najednou nezdál nemožný. Vůdce Laskavých přišel o svou skvělou rovnováhu, změna těžiště ho nutila útočit pod jiným úhlem, než byl zvyklý. Odkrýval tak více svou levou stranu, která dosud nedoznala žádné úhony. Domenico si předsevzal, že to se musí co nejdříve změnit. Stačilo k tomu pouhých pár setin sekundy a v Ravličově boku zela ošklivá díra s jasně patrnými stopami upířích tesáků.

To je ono, zaradoval se Fabbris v duchu, ale nedovolil si ztratit koncentraci. Zrychlil své pohyby na hranici svých možností, až se z něj stal jen rozmazaný černý stín. Úkrok, pirueta, výpad. Zásah. Původní radost a vzrušení z boje mu opět kolovaly žilami. A znovu – úkrok, pirueta, výpad. Zásah. Jeden, druhý, třetí.

Náhle před ním Ante ležel v prachu svých vlastních bojovníků, neschopen se dál bránit. Přesto však nebyl mrtvý. Jeho oči propalovaly Fabbrise nenávistným pohledem. Domenico mu pohled oplácel, když sahal pro svůj stříbrný kůl, aby dokončil načatou práci.

„Ona stejně zemře.“

„To jsou tvá poslední slova?“ Ultrix na sobě nedal znát žádné pocity, ačkoliv Ravličova slova v něm rozervala hlubokou díru přímo uprostřed hrudi.

„Smrt králi a Ultrixovi,“ zasyčel Ante Ravlič těsně před tím, než ho Domenicův přesně vedený úder do mrtvého srdce proměnil v prach.

„Smrt Laskavým,“ zašeptal Fabbris. „Smrt Laskavým!“ Zvolal znovu, aby ho všichni na královském dvoře slyšeli.

* * *

Když se přiblížil úsvit, nezbylo jich na nohou mnoho. Přesto bylo královských početně více. Bylo to jejich vítězství, jakkoli draze vykoupené množstvím padlých bojovníků. Přežilo i několik Laskavých, kteří se jim vzdali po smrti jejich vůdce, ale Ultrixovi bylo jasné, že bude mít ještě práci. Král v případě zrady nikdy neodpouští.

Zachytil pohled své maestry. Nadia stála na druhé straně síně bez své obvyklé amiry a její původně černé oblečení teď pod nánosem prachu vypadalo jako šedé. Z její tváře vyčetl tiché uspokojení. Bylo to už tak dávno, kdy ji naposledy viděl bez šátku. Tenká jizva, přetínající její pravou polovinu obličeje od lícní kosti až po horní ret, byla i po staletích stále patrná. Nadia byla i přesto krásná žena. A krásné ženy to v její domovině neměly právě lehké.

„Děkuji Ti, maestra. Dalas mi užitečný dárek. Opět ti vděčím za svůj život.“

„Ne. Bojoval jsi dobře. Ravlič byl silný soupeř.“

„Oba jste bojovali výborně, moji milí.“ Král stál před svým trůnem a shlížel na své věrné. „Všichni jste byli výborní. Dnes jste prokázali věrnost trůnu a zasloužíte si být odměněni.“

Kéž bys zemřel stejně jako Ravlič, pomyslel si Domenico, ale poslušně před králem padl na jedno koleno a sklonil hlavu na znamení poslušnosti. Nadia poklekla vedle něj s rukou přitisknutou na srdci. To ona zde byla ta věrná a oddaná, nikoliv on, jakkoli se snažil sebevíc. Jeho city a myšlenky patřily černovlasé dívce daleko odsud, dívce, jejíž život už mu nepatřil a patřit nebude.

„Domenico Fabbrisi, povstaň,“ vyzval ho král slavnostním tónem. Domenico se pomalu narovnal, zraněný bok se mu ještě nestihl plně zahojit. „Před zraky elity naší rasy tě znovu jmenuji do funkce Ultrixe. Vykonávej svůj úřad s pokorou a pečlivostí, s rozvahou i neústupností tak jako dřív. Buď prodlouženou rukou krále a strážcem pořádku, ochráncem našich tradic a mým rádcem.“

„Tak přísahám.“

„Provolejte slávu novému Ultrixovi!“ Zahřímal Ostap, aby ho slyšeli i ti, kteří nebyli přítomni uvnitř hradu.

„Sláva Ultrixovi! Sláva Ultrixovi!“ Zvolala Nadia vedle něj.

Domenico odvrátil tvář.

O autorovi: Sirael (162 článků)

Knihy pro mne znamenají relax, ale také poznání. Na RČK se snažím "pravidelně" zveřejňovat román na pokračování, jinak je zde mou doménou žánr Young Adults.


—————————————————————-
Série Třpyt noci
  1. TŘPYT NOCI: ČÁST PRVNÍ
  2. TŘPYT NOCI: ČÁST DRUHÁ
  3. TŘPYT NOCI: ČÁST TŘETÍ
  4. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTVRTÁ
  5. TŘPYT NOCI: ČÁST PÁTÁ
  6. TŘPYT NOCI: ČÁST ŠESTÁ
  7. TŘPYT NOCI: ČÁST SEDMÁ
  8. TŘPYT NOCI: ČÁST OSMÁ
  9. TŘPYT NOCI: ČÁST DEVÁTÁ
  10. TŘPYT NOCI: ČÁST DESÁTÁ
  11. TŘPYT NOCI: ČÁST JEDENÁCTÁ
  12. TŘPYT NOCI: ČÁST DVANÁCTÁ
  13. TŘPYT NOCI: ČÁST TŘINÁCTÁ
  14. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTRNÁCTÁ
  15. TŘPYT NOCI: ČÁST PATNÁCTÁ
  16. TŘPYT NOCI: ČÁST ŠESTNÁCTÁ
  17. TŘPYT NOCI: ČÁST SEDMNÁCTÁ
  18. TŘPYT NOCI: ČÁST OSMNÁCTÁ
  19. TŘPYT NOCI: ČÁST DEVATENÁCTÁ
  20. TŘPYT NOCI: ČÁST DVACÁTÁ
  21. TŘPYT NOCI: ČÁST JEDNADVACÁTÁ
  22. TŘPYT NOCI ČÁST DVAADVACÁTÁ
  23. TŘPYT NOCI: ČÁST TŘIADVACÁTÁ
  24. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘIADVACÁTÁ
  25. TŘPYT NOCI: ČÁST PĚTADVACÁTÁ
  26. TŘPYT NOCI: ČÁST ŠESTADVACÁTÁ
  27. TŘPYT NOCI: ČÁST SEDMADVACÁTÁ
  28. TŘPYT NOCI: ČÁST OSMADVACÁTÁ
  29. TŘPYT NOCI: ČÁST DEVĚTADVACÁTÁ
  30. TŘPYT NOCI: ČÁST TŘICÁTÁ
  31. TŘPYT NOCI: ČÁST JEDNATŘICÁTÁ
  32. TŘPYT NOCI: ČÁST DVAATŘICÁTÁ
  33. TŘPYT NOCI: ČÁST TŘICÁTÁTŘETÍ
  34. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘIATŘICÁTÁ
  35. TŘPYT NOCI: ČÁST PĚTATŘICÁTÁ
  36. TŘPYT NOCI: ČÁST ŠESTATŘICÁTÁ
  37. TŘPYT NOCI: ČÁST SEDMATŘICÁTÁ
  38. TŘPYT NOCI: ČÁST OSMATŘICÁTÁ
  39. TŘPYT NOCI: ČÁST TŘICÁTÁ DEVÁTÁ
  40. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ
  41. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ PRVNÍ
  42. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ DRUHÁ
  43. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ
  44. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ ČTVRTÁ
  45. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ
  46. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ
  47. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ
  48. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ OSMÁ
  49. TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ DEVÁTÁ
  50. TŘPYT NOCI: ČÁST PADESÁTÁ
  51. TŘPYT NOCI: ČÁST PADESÁTÁ PRVNÍ
  52. TŘPYT NOCI: ČÁST PADESÁTÁ DRUHÁ – ZÁVĚR
  53. TŘPYT NOCI SPECIÁL – 1. ČÁST
  54. TŘPYT NOCI SPECIÁL – 2. ČÁST
—————————————————————-

Článek napsala Sirael dne 24.11.2015 v 7:23 a je zařazený do rubriky Román na pokračování *Třpyt noci. Můžete sledovat komentáře k tomuhle článku pomocí RSS 2.0 feed. Můžete článek také sami OKOMENTOVAT, nebo využít trackback z vlastních stánek.

Komentář k článku “TŘPYT NOCI: ČÁST ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ”

  1. monca93 podotýká:

    Právě jsem dočetla všechny nové kapitoly 🙂 Rozhodně se na ně vyplatilo čekat a už se moc těším na další kapitoly 😉 nikdy jsem komentář nenapsala, ale příběh mě chytl hned od začátku, je to moc hezky napsané a člověk se do toho vždy okamžitě začte..:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEZAPOMEŇ odkliknout, že nejsi robot, pokud jsi tu bez přihlášení.
Pro vložení hvězdičky stačí napsat :mrgreen:

*