V originále CHARMING THE PRINCE,
vydalo Domino 2001.
Anotace (Domino):
Rok 1347.
Bannor Smělý patřil k nejstatečnějším anglickým válečníkům, který v boji s nepřátelskými Francouzi nezaváhal před žádným nebezpečím a nepocítil ani záchvěv strachu.To se však změnilo ve chvíli, kdy válka skončila a on se jako dvojnásobný vdovec vrátil domů, ke svým dvanácti nezbedným ratolestem.
Pověst slovutného vojevůdce mu zde nebala nic platná, protože děti nejsou poslušní vojáci, a tak se Bannor odhodlal k zoufalému činu. Pověřil svého hofmistra, aby mu našel ženu a dětem novou matku. Měla by být pokorná, oddaná – a tak ošklivá, aby nebyl v pokušení přivést s ní na svět dalšího potomka.
Jaká však byla Bannorova hrůza, když se věrný služebník vrátil s lady Willow z Bedlingtonu, chytrou a neobyčejně svůdnou kráskou! Její havraní kučery a vášnivé šedé oči byly neodolatelné. A to ještě Bannor netušil, že se Willow spřátelí s jeho dětmi a společně ho naučí, že i porážka může být sladká. Dokáže za těchto okolností statečný rytíř dodržet své předsevzetí a odolat nebezpečnému pokušení.
Hodnocení: 
Celou knížku jsem se neuvěřitelně bavila. Chudák Willow (Jíva) na poslední chvíli vymění smečku nepřátelských nevlastních sourozenců za smečku stejně nepřátelských nevlastních dětí. No. Naštěstí se z nepřátelů stanou spojenci. A nakonec si vychutná i svůj triumf. Akorát si myslím, že se Bannorovi za to, co jí provedl, vzdala teda moc snadno. Asi musel být fakt fešák…
Čtenářské hodnocení knížky:
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,23 (77 x)
Loading...
Knížka se mi docela líbila, ale mezi moje nejoblíbenější příběhy, asi patřit nebude, protože mi zde vadilo pár nedokončených věcí (např. potrestání Stefana)…
Knížce dávám čtyři hvězdičky a už teď, jsem zvědavá na pokračování, této série…
Líbila se mi, i když některé scény s dětmi mi přišly přehnané.
Právě jsem dočetla. Nádherná pohádka. První stránky s Bannorovým utíkáním před vlastními dětmi se mi taky zdály trochu moc, ale jinak… já se smála od začátku do konce – trochu mi vadil příliš urychlený konec – víc bych potrestala hlavního záporáka-byl fakt hnusnej a zlej. Chtělo to něco vážně tvrdýho-měl mu utrhnout hlavu, když už ne jednou rukou, tak alespoň oběma.
Ale co mě totálně odrovnalo byl Wilowin šilink. Netušila jsem že se tahle metoda proti početí doporučuje i za mořem… (O:
Moc a moc mě překvapil a potěšil Bannor. (Až na to jméno) A docela mě bavily narážky na jeho plodnost. Za sebe doporučuju – myslím, že je to nádherná adaptace popelky.
Tak jsem si ji konečně přečetla,ale byla jsem nadšená. Většinou čtu večer, když děti spí a jsem jen s manželem,ale i ten na mě koukal jako na blázna když jsem se od srdce smála vtipnému a svižnému příběhu.Od Medeiros to nebyl top,ale rozhodně je to příjemné počtení.