V originále BRANDED HEARTS,
vydalo Domino 2005.
Anotace (www.dominoknihy.cz):
Anna McCastleová je velmi svobodomyslná mladá dáma, která vskutku nepotřebuje, aby se o ni někdo staral. Umí to udělat sama a s vehemencí sobě vlastní provozuje saloon, kam muži docházejí nejen na skleničku, ale i za vřelým dámským objetím. Vše probíhá podle Anniných představ, ale jen do chvíle, kdy se ve dveřích objeví záhadný cizinec jménem Ian McShane a prohlásí se právoplatného majitele poloviny výnosného podniku.
Za daných okolností se nemohou dovolit být nepřáteli, a tak Ian navrhne, aby se pro dobro podniku vzali. Anna svolí, ale záhy po svatbě poznává, že obětovala mnohem víc než své dívčí jméno. Podaří se jí před manželem uchránit tajemství, jež skrývají dveře v její ložnici? Podaří se jí zvládnout vztek, který cítí vůči manželovi, že ji získal tak snadno? A dokáže v sobě potlačit touhu, kterou v ní uhrančivý Ian vzbuzuje?
Hodnocení: 
Mě knížky o amerických trampotách našich předků příliš nebaví. SD píše sice docela hezky, ale ani tak mě to nezlákalo.
Ale pokud by někdo chtěl napsat hodnocení na další knížky Šťastné zítřky, Zrádce, Nepřítel a Květ odvahy, které se taky odehrávají v Americe za války Severu proti Jihu tuším, napište mi a já je tu ráda zveřejním, samozřejmě pod vaším jménem!
Čtenářské hodnocení knížky:
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 3,59 (34 x)
Loading...
Bronze1: Ondinu zkus, tahle knížka mě taky netankovala, a tu druhou hvězdičku má jen za to, že je to S.D.
Osobně jsem se rozhodla, že SD se dá číst tak někde kolem rytířských příběhů. Jak se to blíží k 17. století, za moc to nestojí.
Bronze : S.D. čtu taky občas s rozpaky, ale myslím, že Ondina je o dost lepší. Pravda, ta přehnaná hrdost je pro Drake typická..
Právě jsem tuhle knížku dočetla. No, co říci – nuda, nuda a zase nuda. Je to moje první setkání s S. Drake a nevím jestli budu mít sílu číst jěště nějaké knížky od ní. Mám doma jěště Ondinu a nevím, nevím kdy na ní příjde řada. Knížka Divoká srdce začala mít spád až tak 80 stránek před koncem, ale jinak je to opravdu šeď. Možná je můj postoj ovlivněný tím, že nemám moc ráda příběhy z Ameriky, ale zase na druhou stranu Woodiwissová umí i z příběhu z Ameriky udělat pěkné počteníčko. V téhle knížce mi fakt vadilo, jak jsou halvní hrdinové tak hrdý, kdyby si sedli a všechno si vyříkali, bylo by to lepší něž pořád okolo sebe chodit a podezřívat se. No, ale kdyby to autorka takhle napsala, tak by to bylo tak na 20 stran a to už by nebyla knížka spíše novela. 🙂
Příběh není špatný, ale na můj vkus tam bylo příliš střílení a zločinu. Spíš takový lepší průměr.
Tato kniha mě bavila. Jen SD na můj vkus používá ve svých příbězích podrobné popisování okolností dost zvláštně do dialogů, takže se hůř navazují nitky. Můj osobní názor, tak její psaní působí na mě.