v originále A MAN TO CALL MY OWN
vydal Ikar 2005
konec 19.století, Texas, USA
Amanda a Marian jsou dvojčata, a přesto se jedna od druhé liší jako den a noc. Zatímco marnivá Amanda je ráda středem dění, samotářská, odstrkovaná Marian dává přednost klidnému ústraní a maskuje svou krásu, aby se nestala terčem sestřiny žárlivosti. Po náhlé smrti svého otce však společně musejí podstoupit dlouhou cestu na texaský ranč k tetě, kterou nikdy neviděly, a obě tam rychle propadají kouzlu přitažlivého Chada. Jeho ženou se však může stát jen jedna z nich…
Hodnocení: 
a kousek
Tak trochu blíže k ději – Amanda a Marian jsou opravdu jako den a noc a zatímco Amanda byla tatínkův miláček a stal se z ní rozmazlený až zlý fracek, Marian otec přehlížel a sestra na ni jen žárlila. A tak aby měla Marian od útoků své sestry klid, vymyslela si přestrojení za ošklivku – nenápadné šaty, vlasy přísně stažené do uzlu a na nose obrovské brýle s tlustými skly.
Jenže jejich otec nečekaně umírá při obchodní cestě v Chicagu a z jeho poslední vůle se dozvídají, že jejich opatrovnicí se stává otcova sestra žijící v dalekém Texasu. K tetě se musí obě hned přestěhovat, a dokud se Amanda a Marian neprovdají za muže, kterého jim teta schválí, z dědictví nic neuvidí.
Amandě se do Texasu nechce, ale musí, a tak aspoň všem cestu znepříjemňuje svými neustálými stížnostmi. Jenže je hezká jak obrázek, tak jí to povětšinou prochází. A prochází jí to zpočátku i u Chada Kincaida, který pracuje u jejich tety na farmě a kterého teta vyšle dvojčatům naproti. Chad pořád doufá, že Amanda je jen rozmrzelá z cesty a až bude mít své pohodlí u tety, bude z ní příjemná mladá dáma. Občas má Chad takový pocit, že v Amandě se musí skrývat i něco dobrého, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že Amanda a Marian jsou identická dvojčata. 😉
Pak se vše zamotá, protože Chada přemůže vášeň, ale ke které ze sester, to nepovím. Závěrem čeká Amandu a Marian ještě jedno velké překvapení a je jasné, že i každá najde své štěstí a svého muže.
Celkově se knížka čte docela pěkně, ale měla jsem z ní pocit, jak z kuchařky – vezmeme dvojčata a jednoho muže, rozvíříme trochu vášně, přidáme druhého muže, trochu vše zamícháme, tím se jedno dvojče a jeden muž dají dohromady, pak druhé dvojče a druhého muže ještě trochu podusíme, než podáváme happyend. Co se mi ale na příběhu vůbec nelíbilo, tak to byl konec knihy – nečekané okolnosti ohledně dědictví Amandy a Marian, to mi přišlo silně přitažené za vlasy. No ale třeba budete mít jiný názor…
(zdroj anotace vč. obrázku www.knizniweb.cz)
Čtenářské hodnocení knížky:
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 3,51 (65 x)
Loading...
Tak mě Lindseyová zklamala na plné čáře. Kdybych mohla tak tuhle knihu přejmenuji na Velké trápení a to pro čtenáře, ale tím bych urazila paní Šmahelovou. 🙂
Příběh dvojčat, které jsou si sice velmi podobné, ale jedna je rozmazlený fracek a ta druhá šedá myš, která aby byl klid ve všem ustupuje. Prostě kniha je dle mého názoru velká katastrofa, ale každý si na ní musí udělat svůj názor, třeba někoho zaujme.
A co se týká dědictví, tak to byl tedy velký úlet.
Knihy vždy dočítám i když se mi třeba nelíbí, ale tuhle jsem dočetla jen z velkým sebezapřením a opáčko si rozhodně nedám.
Přístup Marian byl trochu přitažený za vlasy. A to s tím dědictvím…
Kniha mne tedy moc nenadchla, vůbec nechápu proč Marien měla zas takovou potřebu své sestře tak ustupovat a hrát si na „šedivou myšku“ a jak po třech letech nošení lupovitých dioptrických brýlí, i když je nosit nepotřebovala, mohla normálně ještě vidět. Tu věc se závětí – radši vůbec nekomentuji.
Tak tohle byl myslím, ze jeden z nejméně povedených románů od J.L. vůbec mě ta kniha nezaujala!!!