V originále A KISS TO REMEMBER,
vydalo Domino 2002.
Anotace (Domino):
Sterling Harlow vyrůstal od sedmi let v rodině svého strýce . Nepříliš šťastné dětství mu nemohl vynahradit ani dědičný titul vévodyz Devonbrooku, a tak se na prahu dospělosti vrhl do víru společenského života a brzy si získal pověst nenapravitelného hoštaplera. Když se dozví o smrti své matky, okamžitě se vydává na Ardenské panství, aby převzal rodinný dům – i kdyby přitom měl vystrnadit matčinu schovanku Lauru a její malé sourozence. Cestou ho postihne nehoda a Sterling ztratí paměť.
Laura odmítla řadu nabídek k sňatku, protože žádný muž nesplňoval její romantické představy. Nyní, po smrti své patronky, se však ocitla ve zcela odlišné situaci: pokud se do svých jednadvaceti let neprovdá, ztratí právo užívat dům, v němž bydlí se svými sourozenci. Laura ví, že na panství míří neblaze proslulý vévoda z Devonbrooku, aby uplatnil svůj dědický nárok – a do jednadvacátých narozenin přitom zbývají pouhé tři týdny!
Laura se začne modlit o zázrak a zdá se, že bůh její slova vyslyšel. Při ranní procházce nalezne neznámého může s tváří anděla, tělem Adonise a prázdnou pamětí. Zoufalá Laura mu namluví, že jsou zasnoubeni, a raduje se, jak elegantně vyřešila svůj problém. Záhy ovšem zjistí, že pohledný cizinec a vévoda z Devonbrooku jsou jeden a týž člověk…
Hodnocení: 
Příběh o odpuštění, které možná přišlo už pozdě, ale lepší než nikdy, že… Je to zajímavý, originální příběh, čte se jedním dechem.
K památnému „nezapomenutelnému“ polibku sice dojde až dvě stránky před koncem, ale předtím bude ukončeno jedenáctilété nedorozumění mezi dvěma mladými lidmi, dojde k několika pokusům o vraždu, nějakému tomu zneuctění a na Oxford street budou objeveny trošku „šokantní“ dlouhé podvlékačky, poslední to výkřik módy…
Nejděsivější postavou je právě vražednice Lotka, budoucí rodinná kráska, v současné době zlatovlasé dítě. Autorka na ni sice pohlíží shovívavě, ale já se opotila. Myslím, že když se dítě pokusí o vraždu, není s jeho výchovou opravdu něco v pořádku.
Čtenářské hodnocení knížky:
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,49 (53 x)
Loading...
Moc hezký příbeh, který si určitě zaslouží plný počet hvězdiček…
Docela mě překvapila Lotka – dítě a pokus o vraždu? Už teď jsem zvědavá na její příběh…
Tak, hlásím, že přečteno a jde se hodnotit (O:
Příběh dobrý, zpočátku i dost originální, příjemně plynul takovým tím předvídatelným, odpočinkovým způsobem. Sterlinga mi bylo chvilkama hrozně líto. Celkem jsem si to vychutnala.
Lotky jsem se po Vašich komentech děsila.
Tak abych tak řekla, zpočátku jsem ten její vražedný plán chápala jako mírnou nadsázku, příliš bujnou dětskou představivost a měl asi stejnou naději na úspěch, jako ta ztřeštěná šaráda, kterou zinscenovala Laura, ale jak šel čas bylo to horší a horší. Ale nešlo tak moc ani o to, co prováděla Lotka (Mimochodem, taky to mohli překládat nějak jinak třeba Lottie – míň by mě to iritovalo:) jako spíš o to, že si toho nikdo nevšímal. Minimálně bych čekala, že si s ní o tom aspoň rozumně promluví, nějak ji potrestají, ale ne že to jen tak přejdou. Prostě, její pohnutky byly z pohledu osiřelého dítěte s bujnou fantazií celkem pochopitelné, ale naprosto nepochopitelné byly reakce dospělých okolo. (V tom nakonec souhlasím s karolinou.) Ovšem byly taky logické. Laura si prožívala první velkou lásku a k tomu ji trápilo svědomí, Nichlas byl cizinec, který zoufale hledal pravdu a Sterling naštvanej zoufalec s vlastními běsy.
Bohužel, Lotka byla pěkně rozmazlená husička a přesně tak se i předvedla ve své vlastní knize.
Ještě zmíním Dianu a Thanea jako velice zajímavé vedlejší postavy, které přidaly příběhu nový, příjemný a krásně romantický rozměr. (O:
katjo: To, že knihu zatím nehodnotíš, je úplně v pořádku. Aby hodnocení mělo nějakou cenu, je potřeba si knihu vážně přečíst, takhle z voleje podle anotace a komentářů by to spíš bylo dost divné.
Článků na RČK nepřibývá, kolik bych chtěla, a je to hlavně z časových důvodů, protože bych si sem pro vás nikdy netroufla napsat hodnocení na knihu, kterou jsem nečetla, a to opravdu poctivě celou! – stránku po stránce – žádné listování a přeskakování nezáživných pasáží!
Moc jsem na Tvůj konečný verdikt zvědavá.
Sice jsem knihu zatím nečetla, ale hodlám se do ní pustit. Zaujal mě Karolinin komentář a nemůžu neodpovědět, sorry.
Předně si myslím, že sourozenci by se navzájem vychovávat neměli, ale když už se to stane, bývají okolnosti tak tragické, že ten starší předčasně vyzraje a snaží se dělat všechno, aby „obstál“. je to těžké. nemůžeš vychovávat někoho, když bys sám ještě potřeboval rady. A z pozice nejstarší sestry musím říct, že i když rodiče člověk má, tyhle ochranitelské a vůdcovské tendence jsou i tak velmi silné. Většinou hrdiny, kteří se ocitli v těchto situacích jako zodpovědní nejstarší docela chápu, ale po přečtení můžu samozřejmě změnit názor. Každopádně, teď už si ji musím přečíst, i kdyby jen proto, abych viděla, jestli neměla Karolina pravdu (nic proti ní, samozřejmě). (O: a taky jste mě vyděsily tou Lotkou! doufám, že nevadí, že knihu zatím nehodnotím. Napravím, slibuju! (O:
Taky jako Runes jsem měla možnost tuto knihu číst až po Skandální noci a jsem tomu ráda. Aspoň jsem si Lotku ve Skandální noci víc užila a nestrašila mě ta její téměř vražednická minulost.
Jinak příběh byl milý i vtipný, pouze Lotčiny alotrie mi konečný dojem zkazily, tak jsem dala jen čtyři hvězdy.
Sice jsem si tuhle knížku přečetla až po Skandální noci, ale i tak jsem si ji užila – fascinovalo mě, jak se celý příběh vyvinul a v určitých scénách jsem Lauře záviděla – taky by mi nevadilo, kdyby se přede mnou v lese zosobnil můj sen. 😉 Vážně pěkné.
Prima knížka. Akorát zde máme opět model přeobětavého staršího sourozence, který svou opičí péčí vychová ze svých mladších svěřenců sobecké a nezvladatelné spratky, jako je Lotka a pak se jen naivně podivuje, jak se to mohlo stát a kde udělal chybu.. Ale však na každého jednou dojde, Lotka to pozná ve Skandální noci 🙂
Jedna z hezčích knížek T.Medeiros.Moc mě chytla.