JEZDKYNĚ

Iris JOHANSEN

V originále DARK RIDER,

vydalo WIST 1999.

Johansen: Jezdkyně

Anotace (WIST):

Cassandra Devillová vyrůstala na jednom z havajských ostrovů, kam její rodiče uprchli za bouřlivého období po Velké francouzské revoluci.

Když u břehu jejich ostrova zakotví plachetnice Angličana Jareda Danemounta, vévody z Morlandu, přepadne Cassandru zlé tušení. Instinktivně vycítí, že v jejich dosavadním poklidném životě v tomto pozemském ráji dojde k zásadní změně. Cassandřiny obavy se ukážou jako opodstatněné. Vévoda z Morlandu totiž viní jejího otce z podlé zrady.

Za běsnění revolučního teroru zavinil prý smrt jeho otce a dalších příbuzných, francouzských aristokratů. Cassandra je odhodlaná udělat vše pro to, aby ochránila svého otce před Jaredem, dychtícím po pomstě.

Oba se octnou v rozporuplném položení – přestože je jejich srdce táhnou k sobě, rozum jim velí jinak.

Hodnocení: skoro :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

Ještě prozradím trochu víc: S pomocí krále ostrova a zásluhou chytrosti Cassandry se podaří otci před rozlíceným vévodou prchnout. Ovšem ne na jiný ostrov, jak ho nabádala Cassandra, ale rozhodne se vrátit do Francie, aby vyhledal člověka, který v té nešťastné události s gilotinou a čtvrcením měl také prsty. Protože Cassandra otce pokládá za ryze nepraktického člověka, přesvědčí vévodu, aby ji spolu s milenkou jejího otce odvezl do Anglie a pak i do Francie, až se tam otec objeví. Většina příběhu, včetně žhavých scén, se děje na moři a posléze na panství Morland, tam už je necudností méně. No a zbytek si přečtěte.

Poměrně hodně mě překvapil konec, kdy se čtenář dozvídá, jakou úlohu tehdy Cassandřin otec hrál.

Pousmání zase vzbudilo tvrzení:

„…neustávala ve vydávání pokynů a rad do chvíle, kdy jí vítr napjal plachty a začal ji hnát na širé moře. Ještě se rychle převlékla a obrátila svou plachetnici přídí vpřed. Naposled jim s odevzdaným povzdechem zamávala a začala se věnovat řízení své plachetnice.“

Podezírám autorku, že v původní jazykové verzi použila jachtařský termín, který se pak nepovedlo přeložit. I když co já vím, třeba se při řízení jachty člověk musí převlékat :-).

Čte se to celkem příjemně, děj má spád, zachraňují se tu životy. Na druhou stranu mám pocit, že autorka si vytýčila cíl ukázat čtenářům, že život ani tehdy nebyl černobílý. Hrdinové, a že jich je, jednají často nepředvídatelně, ne vždy správně či čestně, a často nemoudře. Nepodařilo se mi žádného z nich úplně pochopit. Dokonce ani úžasného hřebce Kapuu a stejně úžasnou klisnu Morganu. Poněvadž jsem se kolem koní motala drahně let, dovoluju si tvrdit, že i oba zvířecí hrdinové se svým chováním zcela vymykají svému druhu. A Jared je pěkný manipulátor…

Čtenářské hodnocení knížky:
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,43 (23 x)
Loading...
O autorovi: Renka (512 článků)

To já jsem před lety založila blog Renčina červená knihovna. Jsem administrátorka a zároveň autorka recenzí. Nejraději mám historické romance, nejlépe z regentské Anglie, ale nepohrdnu ani tvrdými skotskými válečníky na bujných ořích. Čtu ale téměř všechno.


Článek napsala Renka dne 22.6.2007 v 23:59 a je zařazený do rubriky JOHANSEN Iris *Anglie vs. Napoleon. Můžete sledovat komentáře k tomuhle článku pomocí RSS 2.0 feed. POD TÍMTO TEXTEM MŮŽETE ZANECHAT KOMENTÁŘ. Pinging: off.

Komentáře k článku “JEZDKYNĚ”

  1. Jana podotýká:

    Já jsem četla Jezdkyni hned několikrát a stále patří mezi mé nejoblíbenější knížky. Přesně jak napsala lasik, na téhle knížce je zajímavé, že se příběh neodehrává jen mezi britskou smetánkou, ale i ve zcela odlišném prostředí.
    Kdybych měla její knihy seřadit podle toho, jak se mi líbí, tak asi na 1. místo bych dala Tygřího prince, 2. místo Jezdkyně, 3. místo Služebnice slunce a bramborovou medaili by dostal Tanečník ve větru.

  2. lasik podotýká:

    Zdravím. Jezdkyni jsem četla, není špatná. Líbí se mi hlavně proto, že i když je to historický román, je to úplně něco jiného než příběhy z čistě briského prostředí. A pravdou je, že nic není černobílé.
    Protože se mi Jezdkyně líbila, tak jsem si přečetla i Tygřího prince. Taky zajímavé čtení, nemohla jsem to odložit. Asi proto, že hrdinka jako stavitelka železnice není typická představitelka ženských románů, ale na druhou stranu je vnitřně taky velice ženská.

  3. katja podotýká:

    Héj! já vím, že to není úplně to nejsuprovější ve svém žánru, ale je to úplně první historická romantická knížka, kterou jsem kdy četla, takže, ačkoliv už jsem Iris dlouho nečetla, nedám na ni dopustit.
    Líbilo se mi, že byli všichni jaksi nevypočitatelní. co se mi nejvíc líbilo, tak kontrast mezi Cassandrou, milenkou jejího otce a Anglickou smetánkou. jak byly obě jiné a vzhledem k tomu, že se stejně chtěly co nejdřív vrátit na ostrovy, ani se nesnažily to zastírat. Pohoda. A Kapu a Morgana… byli jen dopněk, aby tam o něco šlo, já vím!

    Pak ještě napsala: Služebnice slunce
    Tanečník ve větru
    Tygří princ 1 a 2
    a asi ještě něco dalšího, ale už to nesleduju, asi stárnu a tahle místy až moc erotická literatura mě už zas tolik nežhaví… ((:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEZAPOMEŇ odkliknout, že nejsi robot, pokud jsi tu bez přihlášení.
Pro vložení hvězdičky stačí napsat :mrgreen:

*