A PROČ JSOU TAK DŮLEŽITÉ PRO VÝBĚR ČTEČKY

Podobně jako je to i v jiných sférách života, také u e-knih existuje jedna oblast, která to celé e-čtení poněkud zpomaluje, komplikuje a vytváří problémy. Ano, jsou to formáty… Kdybychom od zítřka používali pro e-knihy pouze jeden formát, tak by si všichni, kteří rádi čtou, píší, vydávají a prodávají e-knihy, oddechli. (Kromě těch, jejichž formát by se přestal používat 🙂 ).

…ale realita je jiná.  Na světě je dnes cca 16 hlavních formátů, které se pro  e-knihy používají. Naštěstí se u nás chytily pouze čtyři (plus jeden), takže to nemáme až tak komplikované. Na problém s formáty však narazíte jenom u čtení na čtečkách, protože na počítači a podobných zařízeních si bez problémů můžete stáhnout program (free), který vám umožní číst jakýkoli formát (až na wooky…).

Základním formátem, který skoro všichni znají, je formát pdf, který v překladu znamená „Přenosný formát dokumentů“, vyvinutý firmou Adobe pro ukládání dokumentů. Vznikl už v roce 1993, takže je to mezi formáty stařík.

Druhým je formát epub, který se v roce 2007 stal oficiálním otevřeným standardem vytvořeným asociací – The International Digital Publishing Forum (asociace obchodu a standardů průmyslu digitálních nakladatelství), která byla založena, aby nastavila spolehlivý a kompletní standard pro vydávání e-knih.

Třetím, který u nás zdomácněl, je formát mobi, vytvořený francouzskou společností Mobipocket v roce 2000, kterou následně v roce 2005 koupila společnost Amazon. Takže když američan koupí něco od francouze…ale to jsme už viděli na amerických filmových adaptacích francouzských románů… závěr nechám raději na vás 😉 .

Dalším je formát vytvořený českou společností Wooky, která vyvinula formát, který si na jiném zařízení nepřečtete vůbec – jakási obdoba triku Amazonu.

No a posledním je formát doc. Pokud máte e-knihu v tomto formátu, nejedná se o e-knihu, určenou k distribuci. Jinými slovy – máte nelegální kopii.  Žádný z nakladatelů tento formát pro e-knihy nepoužívá, nejedná se o oficiální formát pro e-knihy. Nicméně musím říct, že se formát používá pro šíření legálních textů, například diplomové práce, texty vytvořené v práci, nebo volnou uměleckou tvorbu kamarádů, či známých (i když z mých zkušeností – na tu se spíš využívá pdf) .

Nebojte, už vás dalšími technickými detaily nebudu zatěžovat. Toto minimum informací vám postačí k tomu, abyste se uměli ve světě formátů e-knih orientovat a podle toho se rozhodovat, jakou čtečku si vyberete.

V České republice se trh s e-knihami vyvíjel v návaznosti na vývoji zařízení – čteček elektronických knih, na kterých se uvedené formáty čtou. Na začátku většina nakladatelů vydávala svoje e-knižní prvotiny ve formátu pdf, později přišly čtečky a s nimi epub a nakonec mobi a wooky, a tak nastal pro zákazníka zmatek.

Většina českých nakladatelů logicky začala připravovat svoje e-knihy ve formátu epub, který byl připraven výše uvedenou asociací, protože ta udávala standard jejich průmyslu. Co čert ale nechtěl. Špatná informovanost obyvatelstva o formátech, ve kterých nakladatelé vydávají e-knihy, a dobrá reklama Amazonu a cenová „dostupnost“ jeho čteček Kindle, způsobily to, že většina e-knih byla ve formátu epub, ale nejprodávanější čtečka na českém trhu Kindle jej nepodporovala a doposud stále nepodporuje. To samé, ale v růžovém bylo naopak u jiných čteček, ty zase nepodporovaly formát mobi.

Zákazník se zpočátku logicky nedíval na to, v jakých formátech nakladatelé publikují svoje e-knihy, koho by to taky zajímalo. Všichni jsme byli zvyklí na to, že když začala cédéčka, tak jsme si jakékoli cédéčko mohli přehrát na každém CD přehrávači. Ale tak to bohužel v e-knihách nefunguje ještě ani dnes, a důvodem jsou právě formáty.

A tak se „nedostatek e-knih ve formátu mobi na českém trhu“ stal v internetových diskuzích omluvou pro nelegální stahování a šíření e-knih. Tuto špatnou situaci ještě okořenila tzv. „tvrdá digitální ochrana e-knih“ (tvrdé DRM), která působila v kombinaci s češtinou problém, kdy jste si i legálně zakoupenou knihu nemohli přečíst, protože prostě Adobe, které tuto ochranu zajišťuje, nepočítalo s tím, že se ve světě používají i jiné znaky než ty z anglické abecedy. Od této ochrany naštěstí už většina nakladatelů upustila, a přešla na tzv. sociální DRM, což znamená, že v každé kopii e-knihy je uvedeno konkrétně kdo, kdy a kde si knihu koupil.

Takže když máte ve čtecím zařízení knihu, která nese jméno Markéty Vonáskové a nejmenujete se tak, vlastníte nelegální kopii, a Markéta Vonásková má velmi pravděpodobně problém – porušila zákon. I po rozumném kroku nakladatelů k tzv sociálnímu DRM pirátské šíření nelegálních kopií e-knih  pokračuje v nezměněném rozsahu. Přitom e-kniha je cenově dostupnější alternativou, stojí zhruba polovinu toho, co její papírová sestra (u českých knih je to ještě méně). A tím, že někdo nelegálním stažením e-knihy ušetří, tak vlastně demotivuje nejen spisovatele psát nové tituly, ale i nakladatele vydávat nové  e-knihy a všichni, co chtějí číst a mají rádi e-knihy tím v dlouhodobém horizontu trpí.

Na závěr bych pouze dodal, že komplikovaná situace ve formátech e-knih vytvořila prostor pro šikovné programátory, kteří vyvinuli a pořád zlepšují programy, které dokážou e-knihy převádět do různých formátů.  Taky zákazník se poučil a při koupi čtečky se, kromě vzhledu a reklamních sdělení, rozhoduje i na základě těchto znalostí o formátech e-knih… ale o tom jak, to vám napíšu až příště.