v originále MY WICKED ENCHANTRESS,
vydalo Ikar 1998
Anotace : Ikar
1746 Amerika
Kayleigh je nevinná. Není zlodějka ani vražedkyně. Pomsta nenáviděného bratrance Straughta ji však pronásleduje jako noční můra. Pouze tajemný šlechtic St. Bride ji může zachránit.
Hodnocení 
Ikare, Ikare…
Ale ne, při těch 4 větách si nemůže ubohé nakladatelství zas tak moc vymýšlet. Pravda, Kayleigh je sice zlodějka (hlad dělá divy), ale vražedkyně fakt ne. A že je nevinná – hm, skoro se mi tomu nechtělo věřit, když skoro rok žila při svém neobvyklém půvabu mezi nejhorší spodinou, pouze s ochrannou nemohoucího starého ochmelky a svého nože. Budiž. Jenže, ani St.Bride jí to nevěřil!
A jak se seznámili? Přece když mu chtěla ukrást měšec!
Ale vraťme se o kousek zpátky. Kayleigh byla původně bohatá dívka, obývající se sestrou Mornou hrad Mhor ve Skotsku. Jenže odmítla nabídku k sňatku od svého bratrance, a ten – chamtivec chamtivá – chtěl majetek za každou cenu. Zděšená Kayleigh je svědkem vraždy svého dvojčete a pak je řada na ní…Naštěstí to dopadlo jinak, ovšem dívka prchá ze Skotska a končí v New Orleans. Skoro rok přebývá v chatrči u přístavu a živí se krádežemi, než narazí na muže, který se okrást nenechá. A tím začíná celé její dobrodružství.
Chudák šlechtic je domnělou zlodějkou tak očarován, že poté, co mu ji náhoda přivede do domu, nedbá na všechny její lži, podvody a předstírání a vytrvale se snaží ji dobývat, i přes to, že ji podezírá z vraždy.
Jenže skutečný padouch je pořád na lovu…A Kayleigh – místo aby se svěřila, zapírá i nos mezi očima a stále se snaží někam prchat, čímž se dostává akorát do potíží.
Příběh byl docela zajímavý, milovníci vášnivých scének si taky nemusí zoufat, i když St.Bride na tu konečnou chvíli musí čekat opravdu dlouho.
Přesto jsem nějak hrdince nemohla přijít na chuť. Prostě mi přišla jako nemohoucí knedla. Třeba kapsařinu se naučila co by dup, ale jako služka St.Bridea – no děs a hrůza. Nezvládla ani základní úklid či přípravu koupele, a když ji poslali do kuchyně míchat pudink, připálila ho, protože během míchání odešla krmit své kotě a pak se ještě o čemsi dohadovala s otrokem. Tak už jí raděj žádnou práci nesvěřovali. Proto mi přišlo směšné, když zanedlouho St.Bride hleděl na její „upracované ručky“.
Asi proto to snížené hodnocení.
Tohle byla moje čtvrtá kniha od této autorky a bohužel bych ji řadila spíš k průměru. Tak mě docela zajímá, jak na tom budete se svým názorem vy!
Čtenářské hodnocení knížky:
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,32 (82 x)
Loading...
Knihu jsem dostala ještě se spoustou dalších, když se někdo zbavoval knihovničky.
Mě se líbila a moc! Byla to moje první kniha, patřící do takovéhoto žánru historických románů a rozhodně toho nelituji.
Občas mě štvala hlavní hrdinka Kayleight, kdy už jsem si říkala ,,Proč mu prostě všechno neřekne?!“ A bylo to stále dokola (ty její myšlenky na útěk).
Ale i přesto všechno, happy end se konal, St. Bride knížku zachránil a proto 5 hvězdiček 😉
karoline: St. Bride bylo jeho křestní jméno. Příjmení Ferringer 😉
A k tomu pudinku – ono je přece jenom o dost složitější udělat opravdový pudink. Tenkrát totiž ty naše pudinky v prášku fakt neměli 😀
Mě zaráželi jiné věci, například už zmíněná nedůvěra Kayleigh k St. Brideovi. Po tom všem.
Ale jinak tahle kniha je moje srdcovka, a přestože je Kayleigh po většinu knihy koza, vynahrazuje mi to St. Bride, který je naprosto dokonalý.
Fakt průměr. Bylo to pěkné, ale za srdce mě to nevzalo. Kayleigh taky mohla St. Brideovi trochu víc věřit, třeba aspoň od půlky knihy, když už se dozvěděla, kdo je. Na kapsářinu sice K. šikovná byla, ale jinak byla docela levá, tak to autorka taky moc nevychytala. Ale když není po ruce nic jiného, tak se to k přečtení rozhodně hodí.
Zdravím. Tak že připálila pudink, když to nikdy nedělala, to se jí nedivím. Já jsem při prvním pokusu dopadla podobně a to jsem věděla, co mám dělat. Ovšem ta vřelá voda ve vaně, hm, na to snad člověk nepotřebuje návod. Ale knížka jinak fajn, je taky fakt, že St. Bride nebyl takový „drtič“ jako ti ostatní hrdinové této autorky. Teda aspoň co jsem zatím četla.
Kayleigh mi silně připomínala umanuté hrdinky S. Drake, neboť se stále pokoušela utéct (samozřejmě většinou marně). St.Bride mi zpočátku oproti jiným psychopatickým a temným hrdinům McKinney přišel jako sympaťák, ale pak se to nějak zvrtlo a byla to už zase klasika – psychicky i fyzicky vyřízená hrdinka a hrdina, který ji dostal na dno, se hrozně diví a jako naivka argumentuje, že dělal vše pro to, aby byla šťastná.. no, ono by úplně stačilo, kdyby jí místo opakovaného zdůrazňování, že je a dlouho bude jeho úžasná milenka, nabídl manželství, což bylo to jediné, po čem toužila, že?! Trochu mě v závěru zarazilo, že manželka po letech manželství oslovuje manžela St.Bride – čekala bych nějaké vhodné křestní jméno 🙂
Jo a souhlasím s luckou, že posluhovat se neučila, tak její nemotornost byla pochopitelná. O to víc vyznívá nepravděpodobnost přežití „v plné nevinnosti“ v těch nejhorších možných podmínkách.. ale toto klišé máme i v jiných knihách, tak budiž..
este k tej nemohucej knedle. mne tak vobec nepripadala. ,,kapsarinu,, sa ucit mala predsa cas, kdezto puding ci kupel robila prvykrat (ani ako bohata panicka ani ako zlodejka z najvacsej spodiny to urcite nerobila). a ci sa k tomu dostala druhykrat, uz nam autorka neukazuje…
mne sa tato knizka velmi pacila. s tymi jej nepodarenymi povinnostami sluzky mi to pripadalo celkom normalne. ved to nikdy nerobila. a v podstate to tam od nej ani necakali – st.bride si ju tam predsa nechal na ine…
Tuto knížku jsem četla,je velice zajímavá a napínavá od Meagan Mckinneyové jsem četla spoustu knih a je to skvělá spisovatelka,jedna z mých oblíbených.