V originále THE FORTUNE HUNTER,
vydalo Ikar Euromedia Group 2000.
Anotace
(zdroj vč. obrázku: Ikar)
New York, loď a Anglie, 1881.
Nevídané jmění od zesnulého zákazníka dává Lavinii a Hazel, mladým spiritistkám s pohnutou minulostí, naději na lepší budoucnost.
V patách jim je však záhadný dědic. Z nástrah dobrodružné cesty za štěstím se mohou vykoupit jen láskou.
Hodnocení: 
a půl
Z anotace se toho tradičně moc nedozvíme. Takže trochu osvětlím, Hester a Lavinie si vydělávají na živobytí provozováním seancí, aby nemusely dělat to poslední, co už by jim pak zbývalo – prostituci. Samozřejmě, že obě sestry Murphyovy jsou tak trochu podvodnice, ale knížka ukazuje, že i s takovýmhle živobytím si člověk může udržet do jisté míry čest a sebeúctu. Jenže to jaksi hodně leží v žaludku Edwardu Stuyvesant-Frenchovi. Edward je plný nenávisti vůči svému otci, který jej nikdy nedal uznat za vlastního. A protože odhalení obou dam jako podvodnic by se mu hodilo do krámu, jde po nich jak vzteklý pes. Pak se to zašmodrchá a hrdinové musí urazit ještě dlouhou cestu, aby došli štěstí. Ovšem nakonec vás čeká mohutný happyend.
Při prvním čtení se mi knížka příliš nelíbila. Ale podruhé mě docela zaujala. I když hlavními hrdiny zmítají vášně a hnutí citů tak, že div nerozhoupou loď, na které se plaví, přitáhlo mou pozornost právě to nečestné povolání a snaha se vypořádat se světem. Je také zajímavou sondou do spiritistického hnutí, které v té době (+/- autobus) bylo dost populární.
Co mne rozladilo a tudíž jsem strhla celou hvězdu, byl příchod opravdového ducha. Ovšem místo aby sestoupil jako deus ex machina a příběh popostrčil, tak všechno jen zkomplikoval. Nevím, ale já bych se v tomhle příběhu bez pravých duchů klidně obešla.
A ještě výtky k překladu. Achjo… Překladatelka knížku sice formálně přeložila asi dobře, ale o překládaném asi moc nepřemýšlela, takže nám oproti originálu náhle stvořila novou postavu, jakousi Carmichael Steelovou. V tu ránu má chudák vévoda Kyle nechtěné snoubenky hned dvě. V originále se ovšem jedná o železářskou společnost. No a popis milostné scény, kdy on jí položí hlavu na prsa a zuby jí okusuje ucho – mi taky nepřijde anatomicky možný.
Čtenářské hodnocení knížky:
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 3,58 (43 x)
Loading...
Uááá, to bylo strašný. Mám autorku docela ráda, některé její romány patří k mým nejoblíbenějším. Ale v tomhle sem jí teda vůbec nepoznávala.
Že má McKinney lehký sklon k duchařinkám jsem zaznamenala již v knížce Z temné noci. Já mám vždy velký soucit s jejími hrdinkami – většinou si sáhnou kvůli temnému hrdinovi zmítanému negativními vášněmi až na psychicko-emoční dno a pak (když už se hrdinka v knize projevuje většinou jen zdeptaným pofňukáváním a výrazy beznaděje a zoufalství) se ten hnusnej syčák konečně trochu vzpamatuje a milostivě se hrdince „otevře“ a přizná jí lásku. Na místě Lavinie bych teda milého Edwarda poslala někam.. No jo, láska je láska 🙂 Ale Hazel+děti a šlechtic?! To mi přišlo hodně přitažené za vlasy..
lasicka: Ano, správně, jsem z těch všech Montgomeryů zblbnutá 😉 Díky!
Nejmenují se sestry Murphyovi?