Renčina červená knihovna

Tess WARWICK

V originále ??? ,

vydalo Baronet 1998

Anotace : Baronet

jižní Anglie 1798

Urostlý, pohledný lord Richard Remington získal srdce a ruku krásné Juliet. Na hradě Julietina otce se slaví skvělá svatba a všichni svatebčané mladému páru závidí. Šťastní novomanželé odjíždějí na Richardovo sídlo, kde spolu prožijí romantickou první noc. Idyla však nepokračuje dlouho. Richarda odvolají neodbytné povinnosti mimo domov a v jeho nepřítomnosti je půvabná Juliet unesena.
Když Juliet zjistí, jak strašlivého má nepřítele, propadne zoufalství. Při životě ji v temné kobce drží pouze její víra ve svou nehynoucí lásku k Richardovi. Přesto musí prožít ještě mnohé útrapy, než si mohou zase se statečným Richardem opět padnout do náručí.

Hodnocení

Milí čtivci,
pokud se vám tato kniha, jakožto téměř archiválie, nikdy nedostane do rukou, pak, imho, nemáte čeho litovat! Slabotááá…
Příběh sám není až tak špatný, i když originalitou taky nevyniká, ale ten styl… ((
Bez uzardění ho nazývám červenou knihovnou ve významu románků o tom, jak chudá švadlenka s bohatým továrníkem ke štěstí přišla. I když tady jsou bohatí oba.
Tak, ale abych přešla k věci.
Juliet se vdává za muže, kterého miluje. Pak prožijí zmíněnou noc. To je v pořádku, pominu-li sladkobolné výlevy obou hrdinů. Na Richardově panství zůstává po jeho odjezdu novomanželka společně s Glendou, přítelkyní, která žila od dětství u Richardovy rodiny. A pak je Juliet unesena.
Richard, marně pátrající po své ženě, se užírá bezmocí a pomalu se utápí v alkoholu, utěšován Glendou, která záhadně přežila krvavý masakr na hradě.
Juliet zatím sedí přikována řetězy v studeném vězení a je mučena hlady a žízní. K tomu je pravidelně otloukána svým dozorcem, neboť mu nechce být po vůli.
(Uch, pochybuji, že by se jí ten milý mužík ptal na souhlas.)
Ale Juliet, ač křehká a nezvyklá nepohodlí, ač zbita do krve, ač upadající do bezvědomí hlady a žízní, přesto duchem nezlomena myslí stále na svou lásku (chudáček, jak asi musí trpět) a doufá, že brzy přijde buď vysvobození, nebo milosrdná smrt. To vše hojně protkáno (opět) sladkobolnými vzpomínkami na společné chvíle s Richardem a četnými modlitbami k Bohu i Panně Marii.
Ne že bych měla něco proti modlitbám. Naopak. Jen nemám ráda, když se tím autorky příliš ohání.
Děj se samozřejmě ještě rozvine, utíká se z vězení a opět se do něj upadá, objeví se tajemný zachránce, rozehrává se hra s únoscem „kdo s koho“, a nakonec všechno dobře dopadne.
Ale popravdě, po posledním písmenku se mi dost ulevilo…

Tato kniha má ještě další dva díly – Ve jménu cti a Ve jménu štěstí. Já se ovšem pokračování dobrovolně vzdávám.
Zajímavé je, že při pátrání po stránkách autorky jsem nenarazila na jediný odkaz, kde by se její jméno vyskytovalo. A v knize samotné chybí název originálu.

Čtenářské hodnocení knížky:

vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 2,11 (9 x)
 Loading …