Julia QUINNová

V originále IT’S IN HIS KISS,

vydalo Euromedia Group-Ikar 2007.

Anotace

(zdroj vč. obr.: www.knizniweb.cz)

Anglie, 1825.

Gareth St. Clair je v pěkné bryndě. Jeho otec, který ho nesnáší, ho neváhá obrat o majetek a připravit o dědictví. Garethovou jedinou pozůstalostí je starý rodinný deník, který může, ale také nemusí ukrývat tajemství z jeho minulosti a klíč k budoucnosti. Bohužel je psaný v italštině, z níž Gareth neumí ani slovo.
Hyacinth Bridgertonová je nesmírně chytrá, ďábelsky upřímná a podle Garetha by ji měl člověk užívat jen v malých dávkách. Hyacinth ale na rozdíl od Garetha umí italsky. Když se pak tihle dva setkají na každoročním hudebním večírku u Smythe-Smithových, Gareth Hyacint přiměje, aby mu slíbila, že deník přeloží. Jak se tak ponořují do tajemného textu, zjišťují, že odpovědi nenajdou v deníku, nýbrž jeden v druhém… a že nic není tak prosté – nebo tak složité – jako jediný, dokonalý polibek.

Hodnocení: a velký kus

Nedávám plných pět hvězd, maličký chloupek mi tam chyběl. Přesto je to stará dobrá J.Q. se svým nezaměnitelným humorem a se čtením moc neváhejte. Ač jsem děj pomocí matematických výpočtů přiřadila roku 1825, je tu ještě jedno časové určení:

„Dějištěm je každoroční hudební večírek Smythe-Smithových, asi deset minut předtím, než se pan Mozart začne obracet v hrobě.“

A na co se můžete těšit: Hyacint známe z předchozích dílů jako velmi vychytralé, zvědavé a nevypočitatelné dítě. V tomhle díle nám už dospěla, a její rodina se poněkud obává, že se jí nezbaví. Naštěstí se tu objeví Gareth s deníkem, který po zralé i nezralé úvaze nakonec usoudí, že ji chce za ženu. I když ne úplně z těch správných důvodů…

Co dalšího se semele, to už si přečtěte, včetně tajemství deníku. Mě jen mrzelo, že Hyacint nakonec chudák nenašla to, co tolik hledala. Nutno předeslat, že lásku tak nějak ani spíš nehledala, avšak té se jí dostalo měrou vrchovatou. J.Q. si tu trošku dělá legraci z ženských románů, to jsou výborné pasáže. A málem jsem zapomněla uvést ještě jednu důležitou postavu z příběhu, je to slečna Priscilla Butterworthová. Zmiňuji ji zejména proto, že dala této knížce jméno.

Co mě vyděsilo:

• Hyacint, a později i desetiletá Isabella, se chtějí podobat lady Danburyové. Sice to vyzdvihuje Hyacintinu jedinečnost, ale chtít se podobat staré rýpavé sůvě… Hm.
• Obálka – navrhuji, aby byl grafik, který má zjevně oblíbené kompostové a zemní barvy (zejména hnědou ve všech odstínech), přeřazen ke knihám o zahradničení. Případně by si mohl vyžádat u svého psychiatra nějaké to antidepresivum. Jestli dobře počítám, tak tohle už je třetí nějak hnědá knížka od Julinky, a k jejímu humoru se tedy nehodí.

Čtenářské hodnocení knížky:

vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,65 (191 x)

Loading...