v originále A MAN TO CALL MY OWN
vydal Ikar 2005
konec 19.století, Texas, USA
Amanda a Marian jsou dvojčata, a přesto se jedna od druhé liší jako den a noc. Zatímco marnivá Amanda je ráda středem dění, samotářská, odstrkovaná Marian dává přednost klidnému ústraní a maskuje svou krásu, aby se nestala terčem sestřiny žárlivosti. Po náhlé smrti svého otce však společně musejí podstoupit dlouhou cestu na texaský ranč k tetě, kterou nikdy neviděly, a obě tam rychle propadají kouzlu přitažlivého Chada. Jeho ženou se však může stát jen jedna z nich…
Hodnocení:
a kousek
Tak trochu blíže k ději – Amanda a Marian jsou opravdu jako den a noc a zatímco Amanda byla tatínkův miláček a stal se z ní rozmazlený až zlý fracek, Marian otec přehlížel a sestra na ni jen žárlila. A tak aby měla Marian od útoků své sestry klid, vymyslela si přestrojení za ošklivku – nenápadné šaty, vlasy přísně stažené do uzlu a na nose obrovské brýle s tlustými skly.
Jenže jejich otec nečekaně umírá při obchodní cestě v Chicagu a z jeho poslední vůle se dozvídají, že jejich opatrovnicí se stává otcova sestra žijící v dalekém Texasu. K tetě se musí obě hned přestěhovat, a dokud se Amanda a Marian neprovdají za muže, kterého jim teta schválí, z dědictví nic neuvidí.
Amandě se do Texasu nechce, ale musí, a tak aspoň všem cestu znepříjemňuje svými neustálými stížnostmi. Jenže je hezká jak obrázek, tak jí to povětšinou prochází. A prochází jí to zpočátku i u Chada Kincaida, který pracuje u jejich tety na farmě a kterého teta vyšle dvojčatům naproti. Chad pořád doufá, že Amanda je jen rozmrzelá z cesty a až bude mít své pohodlí u tety, bude z ní příjemná mladá dáma. Občas má Chad takový pocit, že v Amandě se musí skrývat i něco dobrého, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že Amanda a Marian jsou identická dvojčata. 😉
Pak se vše zamotá, protože Chada přemůže vášeň, ale ke které ze sester, to nepovím. Závěrem čeká Amandu a Marian ještě jedno velké překvapení a je jasné, že i každá najde své štěstí a svého muže.
Celkově se knížka čte docela pěkně, ale měla jsem z ní pocit, jak z kuchařky – vezmeme dvojčata a jednoho muže, rozvíříme trochu vášně, přidáme druhého muže, trochu vše zamícháme, tím se jedno dvojče a jeden muž dají dohromady, pak druhé dvojče a druhého muže ještě trochu podusíme, než podáváme happyend. Co se mi ale na příběhu vůbec nelíbilo, tak to byl konec knihy – nečekané okolnosti ohledně dědictví Amandy a Marian, to mi přišlo silně přitažené za vlasy. No ale třeba budete mít jiný názor…
(zdroj anotace vč. obrázku www.knizniweb.cz)
Tak mě Lindseyová zklamala na plné čáře. Kdybych mohla tak tuhle knihu přejmenuji na Velké trápení a to pro čtenáře, ale tím bych urazila paní Šmahelovou. 🙂
Příběh dvojčat, které jsou si sice velmi podobné, ale jedna je rozmazlený fracek a ta druhá šedá myš, která aby byl klid ve všem ustupuje. Prostě kniha je dle mého názoru velká katastrofa, ale každý si na ní musí udělat svůj názor, třeba někoho zaujme.
A co se týká dědictví, tak to byl tedy velký úlet.
Knihy vždy dočítám i když se mi třeba nelíbí, ale tuhle jsem dočetla jen z velkým sebezapřením a opáčko si rozhodně nedám.
Přístup Marian byl trochu přitažený za vlasy. A to s tím dědictvím…
Kniha mne tedy moc nenadchla, vůbec nechápu proč Marien měla zas takovou potřebu své sestře tak ustupovat a hrát si na „šedivou myšku“ a jak po třech letech nošení lupovitých dioptrických brýlí, i když je nosit nepotřebovala, mohla normálně ještě vidět. Tu věc se závětí – radši vůbec nekomentuji.
Tak tohle byl myslím, ze jeden z nejméně povedených románů od J.L. vůbec mě ta kniha nezaujala!!!