AGNES GREYOVÁ
v originále AGNES GREY
vydalo Daranus 2009
Anotace:
Životní příběh hlavní hrdinky se dramaticky mění, když se její rodina ocitne ve finančních potížích a ona zvolí jako východisko přijetí práce guvernantky v bohaté rodině. Působí u dvou rodin, musí se vyrovnávat se zkažeností prakticky nevychovatelných dětí, aby si nakonec po smrti otce s matkou otevřela vlastní školu. V příběhu se zrcadlí zkušenosti autorky, a přestože pochází z roku 1845 a odehrává se ve viktoriánské Anglii, osloví i současnou ženu – o tom ostatně svědčí i nadšené ohlasy čtenářek v diskusních fórech.
Anne Brontëová byla nejmladší z proslavené sesterské trojice (a poslední z celkem šesti dětí) a román Agnes Greyová je její prvotinou. Je až s podivem, že dílo, které irský kritik z přelomu 19. a 20. století George Moore označil za „nejlepší vyprávění v próze v anglickém jazyce“, vychází v České republice poprvé.
Hodnocení: skoro
Tak já nadšení pana Moorea zcela nesdílím. Dlouho jsem váhala, kolik hvězdiček si vlastně z mého pohledu knížka zaslouží. A v průběhu psaní to ještě nevím, takže dám nad článek hvězdičky po napsání článku…
Pravdou je, že srovnávat autorku se současnými moderními by asi nebylo správné, takže to ani neudělám. Co se týče příběhu, ten je pěkný, hezky promyšlený, končí dobře, má všechno, co má pohádka se šťastným koncem mít, takže z tohohle pohledu jsem si čtení užila.
Také nemohu pominout svědeckou hodnotu díla. Moc mě zajímá, jak se tehdy žilo, a protože Anne Brontë ze svého pohledu psala vlastně současný román, můžeme její postřehy zejména z práce guvernantky brát velmi vážně. Tak trochu doufám, že malinko přeháněla, a že to guvernantky neměly až tak hrozné…
A co se mi nelíbilo. Hlavní hrdinka mi tak úplně nepřirostla k srdci. Charakterizovala bych ji jako svatouškovskou, rezignovanou, rezervovanou a pokryteckou. Ve svém příběhu líčí svou mravní dokonalost (román je psaný ich formou) a dává jí do kontrastu s hroznou povahou svých svěřenců. Pokud náhodou ve své mysli zaváhá a sejde v myšlenkách z pravé cesty, okamžitě se zase obrátí k Bohu a její myšlenky jsou opět jako křišťál. O slečně Murrayové, mluví jako o někom, kdo si získal její náklonnost a přirostl jí k srdci, ale ač používá hezká slova, dohromady o slečně neřekne skoro nic hezkého. Také se mi nelíbí autorčina filozofie typu „sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě“. Nefunguje to dnes, a nemohlo to fungovat ani tehdy. Představovala bych si, že když je někdo literárním „hrdinou“, tak se také alespoň pokusí vzít svůj život trochu do vlastních rukou.
Co se týče stylu psaní, nebavily mě poetické pasáže líčení krásy přírody, jitra a lásce ke všemu živému, budilo to ve mě dojem, že hrdinka Agnes chce opět upoutat pozornost na svou citlivost, vnímavost a dokonalost, a ne jako upřímné vyznání. Zajímavé jsou pasáže, kdy naopak filozofuje o svém životě, a o životě společnosti, našla jsem tam několik zajímavých a pravdivých postřehů.
Celkově mi to přišlo jako snění nesmělé a nesebevědomé adolescentní dívky o šťastném životě, které Agnes svěřila svému deníčku, a přimyslela mu šťastný konec, který se ale nestal. A možná ani nejsem daleko od pravdy, protože z toho co vím by to hodně korespondovalo s reálným životem Anne. A myslím si, že knížka do velké míry autobiografická.
Nicméně doporučím k přečtení kvůli tomu, že je to „klasika“, kvůli tomu, že obsahuje svědectví své doby, a také proto, že příběh je opravdu docela hezký, i přes moje výhrady k Agnes.
(zdroj anotace a obrázku: Daranus)
DVOJÍ ŽIVOT HELENY GRAHAMOVÉ
v originále THE TENANT OF WILDFELL HALL
vydalo Mladá Fronta 1975, Naše vojsko 1995, Daranus 2011
Anotace:
Román nás zavede do zpustlého zámku, kam se přistěhuje mladá krásná žena s malým synkem. Tato cizinka je pro okolí velkou záhadou, protože se úzkostlivě vyhýbá sousedům. Okolí netuší, zda je vdaná, a proto je velmi pohoršeno, když tuto ženu začne navštěvovat svobodný muž z blízkého panství.
Hodnocení:
Dvojí život Heleny Grahamové je v první řadě román netradiční. Je psán střídavě formou deníku mladičké Heleny, která se kdysi nešťastně provdala za hezkého venkovského šlechtice Huntigdona, a formou dopisů statkářského synka Gilberta příteli do Londýna.
Příběh začíná přesně tak, jak praví výše uvedená anotace. Gilbert, to jest onen svobodný mladý muž, se do Heleny zamiluje. Ani on není Heleně lhostejný. V cestě jim však stojí Helenina minulost, kterou dívka sepsala a nabídla Gilbertovi k přečtení. Deník zde tvoří podstatnou část příběhu. Mladý muž je hluboce otřesen utrpením, jež jeho vyvolená prožila, přesto si ji chce vzít.
Helena však náhle odjíždí zpět k manželovi, jehož zdravotní stav je vážný. Zůstává u něj po celou dobu nemoci, která končí smrtí. Pak se vrací do Wildfell Hallu, ale chce se s Gilbertem nadobro rozejít. Mladík však její rozhodnutí zlomí a je rozhodnut chránit svou nevěstu před nepřízní okolí i vlastní rodiny.
Ačkoli je dílo Anne Brontëové hodnoceno jako méně kvalitní než knihy jejích sester, dovolím si s kritikou nesouhlasit. Na knize jsem nenašla nic, co by jí ubíralo na kvalitě. Dvojí život Heleny Grahamové se mi líbil stejně jako Jana Eyrová a neváhám mu dát pět hvězd. To, že je kniha méně známá, ještě neznamená, že je horší.
(zdroj anotace vč. obr. 2 www.domek.cz, zdroj obr. 1. Mladá Fronta)