Judith McNAUGHT
v originále ALMOST HEAVEN
vydalo Baronet 1999
Anotace:
Elizabeth, hraběnka z Havenhurstu, stojí v románu Láska nebeská před nesnadným problémem: Jak odradit tři nepohodlné nápadníky, které jí nutí lakotný strýc, aby se zbavil povinnosti svou neteř finančně podporovat? Do sedmnácti let žila Elizabeth sice osaměle, ale poklidně na svém panství, když se rázem všechno změnilo. Ohromné dluhy, výsledek rozmařilosti nevlastního bratra Roberta a zemřelých rodičů, které již dlouho ukrajovaly z jejího milovaného Havenhurstu, ji donutí odcestovat na společenskou sezónu do Londýna, aby si zde vyhlédla urozeného a hlavně bohatého ženicha. Avšak pohledný, démonický Ian Thornton nejenže nemá peníze ani titul, ale je navíc vyhlášený svůdce pověstný svou vášní pro hazard. Srdce si však poroučet nedá a Elizabeth se zcela bezhlavě řítí vstříc své záhubě.
Trest na sebe nedá dlouho čekat – její pověst je v troskách a ona se musí uchýlit zpět na Havenhurst bez nadějí do budoucna. Věřitelé si u ní podávají dveře, a aby jejího trápení nebylo dost, Robert náhle záhadně mizí. Když se domnívá, že už je doopravdy na dně, dozví se, že její strýc ji zamýšlí doslova prodat…
Hodnocení: skoro

K anotaci asi nic dodávat nebudu. Ne že by byla vše obsažná a zcela odpovídající, ale děje se tu toho tolik, že bych nejspíš zavařila klávesnici a veledlouhý článek by stejně nikdo nechtěl číst. Však knížka sama by se svými více než pěti sty padesáti stranami mohla při netradičním použití zcela dobře způsobit poměrně velký otřes mozku.
Takže jen podotknu, že je knížkou navazující na Něco nádherného, a je v něm zmínka o tehdy ještě svobodném vévodovi z Westmorelandu (Whitney, moje láska). Takže jsem z toho udělala sérii, nazvanou Tři vévodové, i když se bez problému dají číst naprosto nezávisle na sobě.
Celkově na mě knížka působila poněkud překombinovaně, a přišla mi opravdu příliš dlouhá. Je napsaná celkem čtivě, ale dávám jí tuším ze všech knížek J.McN. nejnižší hodnocení.
Pár věcí mi bylo opravdu zatěžko překousnout:
– Přijde mi nepravděpodobné, že by byl vévoda (!) souzen za vraždu, ačkoliv se žádní očití svědci ani mrtvoly nenašli/y, a že by soud nadále pokračoval, pokud se před ním objeví sama oběť živá a zdravá.
– Dále se mi nechce uvěřit, že bez doručení rozvodových papírů manželce by nebylo možné provést rozvod. To je vypůjčené z americké současnosti, a s nerovnoprávností žen té doby má pramálo společného.
– No a ten konec, kdy si hrdinové plní pochopení navzájem odpouštějí, to na mě bylo až příliš sladké. Sice jsem u toho bulela jako želva, ale to není směrodatné, protože mě rozněžní poslední dobou úplně každá blbost.
Taky překlad názvu mi přijde trochu mimo mísu. Skvělý příklad toho, jak to vypadá, když se název překládá ne podle toho co je v knížce, ale podle slovníku. V originále totiž název vyplývá z epilogu. V češtině tak nějak z ničeho…
Takže shrnuto, obecně ještě pořád slušná knížka, ale na McNaught poněkud pod průměrem.
(zdroj anotace a obr. Baronet)
Čtenářské hodnocení knížky:




vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,54 (84 x)
Loading...