PANSTVÍ EDENBROOKE

Julianne DONALDSONová

v orginále EDENBROOKE

vydal Ikar 2016

panstvi-edenbrooke1816 Bath a Edenbrooke, Anglie

Výjimečný historický román jako stvořený pro nevyléčitelné romantiky. Marianne Daventryová odjíždí na venkov za sestrou Cecily, aby unikla nudné sezóně v Bathu a nadbíhání ctitele, který se jí hnusí. Zatímco Marianne touží po klidu a krásné přírodě, Cecily má v plánu okouzlit pohledného dědice panství Edenbrooke. Jenže když je při příjezdu její kočár nečekaně přepaden neznámým mužem, Marianne zjišťuje, že namísto rozjímání ji čeká tajemství k rozlousknutí. Kdo byl ten podivně přitažlivý cizinec? A dokáže udržet své srdce na uzdě, když se jí sestřin vytoužený muž zalíbí víc, než je vhodné?

Hodnocení :mrgreen: :mrgreen:  :mrgreen:  :mrgreen:  :mrgreen: 

Kdybych měla jedním slovem vyjádřit svůj pocit z knihy, pak by to bylo – KRÁSA. Včera večer jsem ke knize usedla a dokud jsem ji nedočetla, do hluboké noci jsem oka nezamhouřila. 🙂

Marianne je už více jako rok od smrti matky u své babičky v Bathu, zatímco její o sedm minut starší dvojče Cecily si užívá společenskou sezónu v Londýně. Marianne je v Bathu nucena odmítat dvoření jednou tak starého, uslintaného nápadníka, a tak uvítá, když má možnost jet za svou sestrou na Edenbrooke, panství, kde žije dávná matčina přítelkyně a její syn – muž, který padl do oka Cecily.

Marianne vyrazí na cestu a jak je uvedeno v anotaci, jejich kočár je přepaden, kočí postřelen a Marianne okradena. Když vyčerpaná za pomoci služebné dorazí s kočárem do nejbližšího hostince, setkává se tam s nepříliš zdvořilým cizím mužem. Naštěstí je o Marianne, služebnou Betsy i kočího Jamese postaráno a tento cizí muž, který se Marianne odmítá představit celým jménem, zajistí i následný bezpečný převoz Marianne na Edenbrooke.

Jak všichni správně tuší, tímto cizincem není nikdo jiný, než Philip. 🙂 Marianne je po příjezdu na Edenbrooke uchvácena krásou panství a okolní přírodou a Philip zase Marianne. A tak se postupně rozvíjí víceméně komorní romantický příběh mezi hlavními hrdiny, kdy Marianne je sice naivňoučká, ale takovým milým způsobem a zase na druhou stranu dokáže Philipovi v jejich slovních přestřelkách zdatně kontrovat.

Z příběhu vám víc prozrazovat nebudu, ať si ho hezky vychutnáte. Kniha je psaná „ich“ formou, takže vše prožíváte z pohledu Marianne. Je psaná lehce, svižně a velice čtivě. Mhouřím oči nad místy velkou naivitou Marianne (ale což, bylo jí 18 😉 ), nad moderně pojatým chováním hrdinů a nad dramatickou závěrečnou zápletkou (ano, dozvíte se, kdo byl ten lupič a co bylo jeho motivem).

Co však musím vyzdvihnout, je scéna, kdy Philip učí Marianne psát milostný dopis. Jeho vyznání, to byla prostě romantická lahůdka!

Zkrátka sečteno a podtrženo – čtěte. 😉

PS Autorka následně dopsala krátkou novelu Heir to Edenbrooke, kdy je příběh vyprávěn z pohledu Philipa. Jak jsem ale „vygooglila“, tak Philipův příběh prý končí v okamžiku, kdy se Philip setkává s Marianne v hostinci.

(zdroj anotace vč. obrázku www.bux.cz)

Čtenářské hodnocení knížky:
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček
vámi nehodnoceno
prům. hodnocení: 4,83 (29 x)
Loading...
O autorovi: arlene (339 článků)

Po Renče a Jahu jsem i já rozšířila přispěvatelský tým RČK a zpočátku recenzovala zejména historické romance z Anglie, Ameriky či Austrálie 19. století. Po nějakém čase jsem zabrousila i do četby romancí, kde se cestovalo v čase a do četby "upířin". Ale klasická romantika z 19. století je stejně má nejoblíbenější.


KOUPIT KNIHU

Článek napsala arlene dne 15.6.2016 v 23:25 a je zařazený do rubriky DONALDSON Julianne *Regentská Anglie. Můžete sledovat komentáře k tomuhle článku pomocí RSS 2.0 feed. Můžete článek také sami OKOMENTOVAT, nebo využít trackback z vlastních stánek.

Komentáře k článku “PANSTVÍ EDENBROOKE”

  1. Litocha podotýká:

    Není to špatná kniha, zvlášť pokud vezmeme v úvahu, že se jedná o prvotinu. Postupně ale mé nadšení z ní trochu opadalo. Snad proto, že se tam v zásadě zase tak moc nedělo (a když se dělo, bylo to vylíčeno dost zkratkovitě), snad pro neustálé Mariannino zaobírání se svými nejistotami (Miluje mě? Opravdu mě miluje? Jak by mě mohl milovat? Miluje mě! A opravdu mě miluje?), které se postupně stalo úmorným, snad pro jistou nevyváženost. Plus si ale knížka zaslouží za sympatické hrdiny. Rozhodně jsem na tuhle autorku ale zvědavá (vydají-li od ní ještě něco), protože ve výsledku vyznívá její dílo sympaticky.
    Použití ich-formy bylo pro historickou romanci dost neobvyklé, jen nevím, jestli si tím autorka tak trošku nepodrazila nohy. Asi by bylo to zajímavější (minimálně třeba obohacením o Philipův pohled, případně postřehy jiných postav) a Marianne by místy nepůsobila tolik nejistě a natvrdle, kdyby se autorka přidržela tradičního vyprávění v er-formě.

  2. Anna Elizabeth Potter podotýká:

    Naprosto s tebou souhlasím! Také jsem četla pozdě do noci, protože kniha mě naprosto uchvátila!
    Jestli si chceš přečíst moji recenzi najdeš ji na tomto blogu 🙂 hpandgw.blog.cz

  3. beatrisi podotýká:

    Nádherná romantická knížka, po dlouhé době jsem narazila na titul, ke kterému se budu ráda vracet a bude v mojí sbírce mezi top knížkami. Jediný problém co s knihou mám je forma „ich“ – to mi moc nevyhovuje, ale jinak kniha nemá žádnou chybičku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEZAPOMEŇ odkliknout, že nejsi robot, pokud jsi tu bez přihlášení.
Pro vložení hvězdičky stačí napsat :mrgreen:

*